Recenze: Komik Michael Palin z Monty Pythonů klame románem

Mezi zbylými pěti herci z britské družiny Monty Python je vášnivý světoběžník Michael Palin literárně nejčilejší. Ani někdejší předseda Královské zeměpisné společnosti v Londýně, který se i českému obecenstvu představil jako autor cestopisů, se však obvykle nepouští do beletrie rozklenuté do stovek stran románu.

Pro humor Pythonovy ráže je živnou půdou formát skeče, neuvěřitelné historky či jiné absurdní variace na přesvědčení, že o čem už nelze mluvit z důvodů očividné krize kultury slova, tomu je třeba se aspoň ve zkratce vysmát.

Nicméně Palinova próza Pravda, vydaná nyní česky, má tvar "tragikomedie mravů" solidní tloušťky. Tou se v ostrovním prostředí háklivém na vnějškové dodržování ctností poměřuje umění dostát "obyčejné lidské slušnosti", jak ideál britské povahy definoval v krvavém dvacátém století George Orwell.

Antihrdinu Palinovy satiry, druhořadého pisálka, zachvátila ztráta smyslu a hloubá nad zpackaným životem. Zatímco kdysi dávno byla jeho odvaha v oboru ekologické publicistiky korunována udělením obskurního metálu od plynáren, pod vlivem času ustrnul v poloze smířlivého nájemného tvůrce pozitivních obrazů průmyslových znečišťovatelů. Jeho stavovská čest je vepsí.

Nyní má na zadání zámožného nakladatele vypátrat a prostřednictvím biografie vyzdvihnout osobnost jakéhosi nového Lawrence z Arábie, aktivisty bojujícího proti hamižnosti industriálních koncernů v džunglích třetího světa. Protože dotyčný vlk samotář až patologicky odmítá publicitu, znamená to pro Palinova pisálka tohoto bojovníka v hloubi Indie nejenom najít a ukecat, ale též v jeho pohnutkách narazit na "srdce temnoty", užírané běsem jako ve stejnojmenné knize Josepha Conrada.

Předmětem satiry se tudíž stává rozpor mezi fakty a fikcí − a především mezi otrlostí panáků z mediální branže, plánujících aktivistu ve skutečnosti zdiskreditovat, a snahou o rovnou páteř, kterou by si najatý novinář rád uchoval.

Vše zprvu nasvědčuje tomu, že Palin bude cíl svého snažení stopovat podobně "béčkovým" způsobem jako směšný hrdina jeho románu. Potřebné vstupní okolnosti příběhu jsou vypolstrovány bytelněji, než je nutné, místy se text úplně vzdal hybnosti dialogů, a tak v předtuše výsledku číháme spíš na to, čím Palin vyprávění načechrá.

Jenže to by nesměl klamat tělem. Když do prózy postupně nasází řetězec kliček a zvratů, v nichž osvědčí schopnost být vždy o krůček dál před očekáváním, je znát, že se řemeslně poučil u mistrů ostrovní detektivky. A když potěší čecháčkovské ego výlety do Karlových Varů, je zřejmé, že došlo i na rýpavosti bystrozrakého cestovatele.

Přesto délka románu není ideální pro smrtící pythonovský humor, jak si ho vybavujeme z let sedmdesátých. Tak jako paměti zesnulého člena skupiny Grahama Chapmana zůstaly daleko v závěsu za jeho pověstí a Terry Jones v pohádkách pro děti ohromí štěpným vtipem jednou v pěti pokusech, dokládá i Palinovo dumání nad etikou tvůrčího jedince zjištění, že utahovat si ze soudobých poměrů je přetěžké.

V závěru tak narazíme spíš na úsměv pierota shledávajícího, že obyčejnou slušnost neuplatní jinak než Machiavelliho metodami. Vždyť co je vlastně pravda, je-li dnes dílčích pravd jako hub po dešti a žádná nemá univerzální váhu? Podle všeho soubor úskoků poskládaný tak, aby z toho nakonec nekynul prospěch pouze vyžírkům.