Do Prahy přijíždí Paulo Coelho. Knižní bestsellery splétá z duchovních tradic a životních pravd

Brazilské příjmení "nejoblíbenějšího autora naší doby", jak Paula Coelha označuje největší tuzemský knižní distributor Kosmas, zní v českém překladu Králík. A s "fenoménem Králík" se třeba brazilští intelektuálové nevyrovnávají právě snadno.

Vlastně je to jakýsi lakmusový papírek intelektuální úrovně: vzdělaní lidé se člověka v Brazílii nakonec vždy zeptají, co si myslí o Paulovi Coelhovi. Když tázaný odpoví, že se mu Coelhovy knihy líbí, je nadobro odvržen jako člověk, který o literatuře nic neví. A kdo se ušklíbne, může se rázem stát členem klubu zastánců vysoké literatury.

Knihy Paula Coelha, který dnes přijíždí navštívit Prahu, jsou i na pultech brazilských knihkupectví častěji než mezi romány řazeny do kategorie ezoterika. Jedná se spíš o příručky osobního rozvoje, křísnuté vším magickým, záhadným a povzbuzujícím, co Coelho vybrabčil z nejrůznějších duchovních tradic světa.

Přesto se ty knihy čtou po celé planetě − jsou přeložené do více než šedesátky jazyků a romány jako Alchymista lze najít dokonce i v knihkupectvích na komunistické Kubě.

V Coelhově tvorbě se prolínají naléhavá doporučení životních pravd jako "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit" s přehledně popsanými příběhy lidí, kteří byli na dně, ale pak se z něj odrazili díky nově nastoupené duchovní cestě obrody.

Román Alchymista, jenž v portugalském originálu vyšel poprvé roku 1988 a v češtině se ho prodalo přes 200 tisíc výtisků, je nejúspěšnější Coelhovou knihou. Jde o příběh známý z Tisíce a jedné noci, přesněji noci 351. − stejný příběh o muži, jemuž se zdá o pokladu, po svém zpracoval i jiný latinskoamerický autor Jorge Luis Borges pod názvem Příběh dvou mužů, kteří měli sen.

Zatímco však Borges − jeden z Coelhových vzorů − nechával čtenáře hloubat nad dvojznačností reality a opájet se metaforičností textu, Coelho žádné otázky nekladl. Naopak. Jeho čtenářům, mezi které patří i Bill Clinton nebo Madonna, se vždy dostane odpovědi na to, co je smyslem života.

Coelho se narodil roku 1947 v brazilském Riu de Janeiru, své příběhy ale do rodné země zasazuje výjimečně. V jeho tvorbě, stejně jako v celé Brazílii, se však prolíná křesťanství s černou nebo bílou magií, s nejrůznějšími animistickými kulty věřícími v duchovní bytosti a nesmrtelné duše.

Ve čtivosti Coelhových knih lze zase vystopovat vliv brazilských telenovel, přesněji jejich vypravěčských postupů − však také v telenovelách do osudu hrdinů zasahují nejrůznější nadpřirozené události a duchovní učitelé.

Coelho je bývalý hippie a milovník rocku, který byl za vojenské diktatury v sedmdesátých letech vězněn a mučen. Proslavil se ale už v demokratických letech osmdesátých. Se svým kamarádem, neodolatelným brazilským "Elvisem" Raulem Seixasem, napsal přes šedesát písňových textů. Většinu měly v repertoáru hvězdy brazilského hudebního průmyslu jako již nežijící zpěvačka Elis Regina, nyní osmašedesátiletá Rita Lee či o rok starší Maria Bethânia.

Oba textaři v mládí důsledně požadovali spravedlivější svět. A Paulo Coelho dodnes píše kritické sloupky do francouzského deníku Le Monde. Angažuje se v humanitárních projektech, je mírovým vyslancem UNESCO, jeho zástupcem v projektu Cesty víry a hlásá angažovanost v občanské společnosti, onu schopnost každého "zatřást světem".

Pro českého čtenáře je zajímavá ještě jedna skutečnost. Většinu nejslavnějších Coelhových knih, jako je Alchymista, Poutník − Mágův deník nebo Brida, do češtiny převedla vynikající překladatelka z portugalštiny Pavla Lidmilová. Ta se kromě Coelha věnuje také "těžkým váhám" vysoké literatury − portugalskému básníkovi a spisovateli z přelomu 19. a 20. století Fernandu Pessoovi nebo v šedesátých letech minulého století zesnulému Joãovi Guimarãesovi Rosovi.

Autorovy převyprávěné duchovní pravdy v tuzemsku zjevně rezonují, při dnešní návštěvě oslaví přes milion prodaných výtisků svých knih v češtině. Coelho se navíc výborně trefuje do takzvaného českého "něcismu" − přesvědčení, že v něco věřím, ale nevím přesně v co. Stačí, když mi to pomáhá žít.