Recenze: Nový sci-fi film Humr s Colinem Farrellem připomene Orwella i Kafku

Spisovatel Philip K. Dick kdysi napsal esej nazvanou Jak stvořit svět, který se nerozpadne do dvou dnů. Přední režisér takzvané řecké divné vlny Yorgos Lanthimos ve svých snímcích vytváří tak bizarní světy, že jim rozpad hrozí každou vteřinou. Ty světy drží pohromadě jacísi perverzní sociální inženýři − ať už jde o dystopické instituce, či rodiče.

V Lanthimosově prvním anglicky mluveném filmu, "antiromantické" sci-fi Humr, která je dnes k vidění na festivalu Febiofest a pozítří vstoupí do distribuce, alegorie lidského soužití připomíná absurdní drama i krutý postřeh o současnosti. Podobně jako v režisérově průlomovém snímku Špičák a následných Alpách i zde postavy hrají obludné sociální hry.

Špičák pojednával o dětech žijících v pokřiveném domácím vězení a teror nesmyslných, leč důsledných pravidel ovládal i Alpy.

Humr se věnuje milostným vztahům a opět s odstupem − ale také notnou porcí černého humoru − zkoumá chování izolovaných skupin. Postava herce Colina Farrella přijíždí do "hotelu" pro nezadané, jehož obyvatelé si během 45 dní musí najít partnera. Jinak jim hrozí proměna ve zvíře dle vlastní volby. Nejoblíbenější je pes, ale Farrell volí humra; ten může žít až sto let a dokáže se obdivuhodně dlouho pářit.

Režisér své hrdiny metodicky trýzní neustálými hrami. Farrell zde není irský hezoun, ale ukazuje na odiv špekaté břicho − a hezké ve filmu není zhola nic.

Humr připomene George Orwella i Franze Kafku a na rozdíl od režisérových předchozích děl odkazuje k až mytickému světu. Útěchu v něm nelze najít ani v "párovacích" rituálech hotelu, kde je zakázáno masturbovat, ani v přírodě, kde žijí vzbouření samotáři.

Všichni lidé jsou degradováni na funkce a jedinými živoucími tvory tak jsou zvířata, občas procházející melancholickými filmovými obrazy. V tomto světě je na výběr pouze mezi uspořádaným smutkem Beethovenových smyčcových kvartetů a podobně tesknými, ale agresivně rozháranými houslemi a celly skladeb Schnittkeho a Šostakoviče.

Lanthimos natočil svůj nejpřístupnější film, jehož poselství zní, že láska je slepá. Ve světě, kde je lepší být humrem než člověkem, představuje toto děsivé zjištění jediný záblesk naděje.