To si Donald Trump nemohl odpustit. Když americký prezident Barack Obama dosedl na havanské letiště, nepřivítal ho ani osobně kubánský vůdce Raúl Castro. "No respect," odplivl si Trump, který by rád Obamu v Bílém domě nahradil. Na druhou stranu kdyby mu Castro potřásl rukou hned na letišti, ušklíbnout by se mohl Trump úplně stejně. Třást si s letitým šéfem kubánské armády, který v roce 1962 spolu s bratrem Fidelem vedl svět k jaderné katastrofě, také nevypadá moc dobře. Přesto je potřeba Obamovi (a stejně tak Evropě) fandit v politice tání vůči Kubě. Ovšem tato politika detenté nesmí být bezbřehá a musí stát na dvou základních principech. Tím prvním je víra v sílu ekonomických změn. Kuba přežila americké embargo, prožila děsivá léta po rozpadu Sovětského svazu, přesto totalita nepadla. Z toho vychází úvaha, že padnout může jen tehdy, když k tomu sama svolí svedená lákadlem investic a lepšího života. Druhým principem je pak rozhodná podpora lidských práv.
Kdo si myslel, že se při návštěvě Obamy nebude zatýkat, byl naivní. Castrovský režim má ve své DNA, že když se něco děje, je třeba zaplnit vazební věznice. Bylo to tak i při návštěvě papeže. Je tomu tedy stejně i nyní. Cílem Západu tak je nalézt tu správnou politiku ekonomického cukru a lidskoprávního biče, aby se Kuba posouvala k demokratizaci systému. U toho cukru Česko asi moc nepomůže. Ale kvůli souvislé podpoře kubánské opozice poslední dvě dekády by mělo dbát na to, aby se dál občas práskalo bičem.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
