Ocenění Kniha roku, kterou v úterý večer v anketě Magnesia Litera získala spisovatelka Daniela Hodrová, má tentokrát rozměry monumentu. A ten by měl teoreticky zastínit i cenu za prózu, na niž byla Hodrová za knihu Točité věty letos nominována.
Nakonec však prozaickou Literu získal románový debut Do tmy o dvě generace mladší Anny Bolavé, autorky zatím takřka bez minulosti a publikující pod pseudonymem.
Přitom před legendou devětašedesátileté Hodrové má vše ostatní ustoupit a vytvořit špalír. Hodrová dlouhodobě požívá vysoký respekt, je držitelkou Ceny Franze Kafky i Státní ceny za literaturu. V 90. letech, kdy vycházela jedna její prozaická i literárněteoretická kniha za druhou, patřila k osobnostem, jež spoluurčovaly "Zeitgeist" této osvobozené dekády.
Přesto její Točité věty při hlasování pěti porotců "porazil" nenápadný jihočeský román Anny Bolavé o sběratelce bylin − jedněmi zpochybňovaný a druhými s výhradami přijatý. Román nejen ke čtení, ale rovněž k vyhraněné diskusi. I to je hodnota.
Teprve širší grémium − letos 112 hlasujících z literární branže, mezi nimiž jsou spisovatelé, překladatelé, teoretici, knihkupci či knihovníci − přidělilo Točitým větám titul Kniha roku. "Hodrové vítězství je celkem přesvědčivé," říká k počtu hlasů, které Točité věty získaly, pořadatel cen Pavel Mandys. Přesné číslo ale nesděluje.
Světlo tak letos dopadlo v podstatě rovným dílem na dvě rozdílné prózy, protože světlo je spravedlivé. Ale o to pořadatelům Magnesie Litery jde: na knižním trhu záměrně vyzdvihnout především českou prózu jako takovou. Magnesia Litera to činí od začátku tohoto desetiletí, kdy změnila pravidla a zavedla šest nominací prozaických titulů − na rozdíl od tří nominací v ostatních kategoriích.
Magnesia Litera 2016 – Kniha roku
Daniela Hodrová: Točité věty (Malvern)
Litera za prózu
Anna Bolavá: Do tmy (Odeon)
Litera za poezii
Ladislav Zedník: Město jeden kámen (Dauphin)
Litera za knihu pro děti a mládež
Robin Král: Vynálezárium (Běžíliška)
Litera za literaturu faktu
Milena Lenderová, Martina Halířová, Tomáš Jiránek: Vše pro dítě! Válečné dětství 1914-1918 (Paseka)
Litera za nakladatelský čin
Barbora Baronová: Dita Pepe: Intimita (Wo-men)
Litera za překladovou knihu
Joanna Batorová: Pískový vrch (z polštiny přeložila Iveta Mikešová, Paseka)
DILIA Litera pro objev roku
Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Academia)
Kosmas cena čtenářů
Aňa Geislerová: P.S. (Ikar), hlasovalo 5912 čtenářů.
Magnesia blog roku
Tomáš Princ: Humans of Prague, hlasovalo 6888 čtenářů
Nejspíš ještě nikdy dřív nemělo vítězství próz v Magnesii Liteře takový literární fundament. Hodrová i Bolavá jsou kromě jiného bohemistky, literaturu nejen píší, ale také "třídí".
Do jejich vlastního psaní proniká zkušenost nejen životní, ale rovněž odborná. U starší Daniely Hodrové masivně.
Její zásoba informací a souvislostí je jako během dlouhé zimy navršená tlustá vrstva sněhu. Po ní s brilantní lehkostí kloužou lyže autorčiných vět, nebo se jejich hrany při kličkách zařezávají do různých vrstev starých povrchů.
A někdy narazí až na hlínu samotného svahu.
Hodrová v Točitých větách napsala "zpověď, dokument", jak říká, vlastně vzpomínkovou prózu, v níž nakonec životní fakta a zmiňované osoby nejsou prvotním účelem knihy, ale především prostředkem na cestě k nekompromisní poetice.
K až blouznivému toku slov, v němž se časové etapy lidského života prolínají a kde se různé drobné motivy jak plavec co chvíli noří pod hladinu a pak zase vyplouvají.
"Čas se v mých větách vrací do sebe," píše Hodrová. Její mnohdy nekonečné věty by se daly členit do veršů.
"Slovo po slovu touží, věta k větě se vine, věty slov jsou obětováním nepoznanou věštbou, mezi slovy věta, větvit se, věštit," vrství slova Hodrová a jako by tím pojmenovávala tvůrčí metodu, která její knihu až hudebně rozeznívá.
Zato psaní Anny Bolavé je úsporné, věty krátké, účelně za sebou sázené skoro jako v rychlé detektivce.
Brzdící jsou však dlouhé, někdy s obtížemi překonatelné popisy sběru bylin − a tak čtenář, aby se dočkal odměny z nakonec dobře napsané knihy, musí ve stylu "vyděržaj, pijaněr" přežít už hned několik desítek úvodních stran.
S popisem bylin a líčením jejich sběru se Bolavá téměř mazlí. Působí to ale spíš jako antiteze k proslulé "botanické" sbírce Jakuba Demla Moji přátelé, jakémusi vrcholnému poetickému klíči k určování rostlin.
Bolavá je však schopna vytvořit atmosféru záhadného napětí.
Vyplývá z toho, jak spisovatelčina "bolavá" hrdinka středního věku, osamocená "divá Bára" stižená nepojmenovanou nemocí, pomalu sesychá, od nohou k zádům modrá, zvrací, blouzní a skoro se rozpadá, až ve finále myticky splyne (snad?) se svými nasušenými bylinami.
Hodrová se čte pro sílu okamžiku, Bolavá s nutkáním "jak to dopadne". To je podobné jako napětí před udílením Liter. A pak přijde ten okamžik…
Na Nové scéně se předávaly ceny Magnesia Litera, ty hlavní získaly spisovatelky Hodrová a Bolavá
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist