Milí studenti, musíte být ksakru laskaví, radil svým čtenářům Kurt Vonnegut jr.

Představa, že čtenáře v právě vydané knize No není to krása? čeká devět přepsaných promočních projevů, sama o sobě nezní přitažlivě. Jejich autorem je však Kurt Vonnegut jr., jehož romány Jatka č. 5 nebo Snídaně šampiónů Češi četli už za bolševika.

Vonnegut se celý život posmíval nemyslícím lidem v Americe, a proto místním cenzorům nepřišel nebezpečný. Chyba lávky − autor při svém psaní myslel na pitomce jaksi nadnárodně, což jeho tuzemští čtenáři okamžitě pochopili. Nikdy se nebál napsat, že "císařpán je vůl, a korunovanej". Do takových vět bylo vždy možné si dosadit aktuální postavy.

Tutéž "hru na dosazování" lze hrát i s nyní vydanými projevy. Vonnegut býval vždy sarkastický a ironický, volnomyšlenkář, levičák, pacifista. Pár let před svojí smrtí v roce 2007 se stal úhlavním nepřítelem Bushů a odpůrcem války v Iráku. Pro svoji schopnost autenticky mluvit k mladým čtenářům byl ale rovněž vyhledávaným promočním řečníkem, přestože sám žádnou vysokou školu nevystudoval.

Na rozdíl od řečníků, kteří mívají pro všechny příležitosti jednu připravenou řeč, v níž akorát zamění jméno univerzity, si Vonnegut pokaždé přichystal něco originálního. Třeba už v roce 1999 říkal absolventům: "Doufám, že víte, že televize a počítače nejsou vaši přátelé a že vaše duševní schopnosti nezvyšují o nic víc než výherní automaty. Chtějí po vás jen to, abyste nehybně seděli a nakupovali všelijaké krámy a hráli na burze, jako by to byla partie blackjacku."

Vonnegut měl několik oblíbených témat. Patří mezi ně varování před mocí hamižných peněz, přednostní uznání pro práci učitelů nebo kupříkladu agitace za vychutnávání si letmých příjemných chvil života, při nichž se člověk na moment zastaví a − jak to Vonneguta učil jeho strýc − řekne si: No není to krása?. Odtud také název knihy.

Autorova poselství absolventům zdaleka nejsou samý med. Pokaždé v nich zaznívá Vonnegutovo zoufalství nad ničením planety či opovržení politiky, kteří lidstvo zatahují do válek, zatímco jim vzhledem k jejich postavení a věku nic nehrozí.

Vonnegut též zmiňuje výhody života v široké rodině − sám měl tři děti z prvního manželství, tři adoptoval po úmrtí své sestry a čtvrté si pořídil se svojí druhou ženou.

V jiném projevu vyzdvihuje obřady dospívání, které v minulosti dodávaly společnosti sílu a jejichž absence podle něj sužuje společnost dnešní.

Vonnegut píše, že "spisovatel je v první řadě učitel", a jeho proslovy k absolventům vždy obsahují ponaučení, které se nese celým jeho dílem, ponaučení, jež neomaleně pronesla postava v jednom z jeho raných románů a které pak sám předával čtenářům, kdykoliv jej žádali o radu: "Znám jen jedno pravidlo − ksakru, musíte být laskaví."