Švadleny mi shání polský kněz

Milan Doležal, bývalý reprezentant v severské kombinaci a vášnivý lezec, za svoji sportovní i podnikatelskou kariéru zdolal řadu vrcholů a ustál mnoho pádů. Vyučený autokarosář získával své první podnikatelské zkušenosti už před sametovou revolucí. V roce 1988 společně s manželkou Taťánou ušili první "pytle", které Doležal pověsil na zábradlí v Adršpachu. Ještě než se sám "přicvakl" k pískovcové skále, stihli ostatní lezci objemné ruksaky kompletně vykoupit. "Připadalo mi to zajímavé, tak jsem to párkrát zopakoval. Pokaždé se stejným výsledkem," říká dnes šedesátiletý podnikatel přezdívaný Meloun.

Zakázky se jen hrnuly a noční směny manželů v garáži rodinného domku u šicího stroje se prodlužovaly. Rozhodnutí živit se výrobou ruksaků ale přišlo až v roce 1991. "Kamarád Jarda Soumar šil horolezecké úvazky, jeden manželský pár z Ústí nad Orlicí zase péřové bundy a my bágly. Společně jsme si dali název Marmot, ačkoliv jsme měli oddělené provozy i účetnictví, navenek jsme vypadali jako jedna 'velká' firma," vysvětluje Doležal. Marmot i společný byznys model ale skončily po sporu s americkým výrobcem outdoorového oblečení se shodným názvem. Soudy sice potvrdily, že Češi si zaregistrovali značku dříve, ale pouze pro tuzemský trh. Už kvůli zahraničním veletrhům, kam Doležalovi stále častěji vyráželi, bylo praktické firmu přejmenovat na Doldy.