Recenze: Komiksový Zátopek utíká do pohádky a tam doběhne i Gottwalda

Někdejší oštěpařka Dana Zátopková má kromě zlaté olympijské medaile z roku 1952 také prorocký talent. Když spisovatel Jan Novák před deseti lety chystal filmový scénář o jejím manželovi, běžci Emilu Zátopkovi, řekla mu: "To není možné natočit, nikdo nemá lejtka jako Ťopek."

Film opravdu nevznikl. Ovšem nikoli proto, že by režisér David Ondříček, který si scénář objednal, nenašel herce s tak vytrénovanýma nohama. Scénář dlouho ležel v zásuvce Jana Nováka a teprve nyní se dočkal jiného zpracování. Včera vyšel jako komiks nakreslený Jaromírem 99 − autorem Aloise Nebela či komiksové podoby Kafkova Zámku.

Pro Jaromíra 99 byla práce na Zátopkovi v něčem nová. "V Kafkovi nebo Nebelovi jsem si mohl vymýšlet postavy i realitu, ale v Zátopkovi jsem se jí musel držet," říká Jaromír 99 a vypravuje, jak se vydal do archivů a navštěvoval místa, kde Zátopek žil.

Jaromír 99 doposud kreslil převážně černobíle, ale obrázky v komiksu nazvaném Zátopek… když nemůžeš, tak přidej! jsou stroze barevné.

Jejich charakter určily vizuální zážitky spojené s atletovou dobou. Odstín teplákových souprav Dukly, za niž Zátopek závodil. Cihlové fasády modernistických staveb vsazených do zeleně Zlína, ve kterém od patnácti let pracoval a studoval Baťovy školy. Propagandistické plakáty 50. let za Gottwaldova režimu, kdy běžec dosáhl největších úspěchů.

Komiksový Zátopek utíká do pohádky a tam doběhne i Gottwalda

Dalších 10
fotografií

Právě Zátopkova osobní vzpoura z gottwaldovské éry nejvíce zaujala Jana Nováka. Dozvěděl se o ní náhodou z novinového rozhovoru s Danou Zátopkovou: fakt, že atlet roku 1952 odmítl odjet na olympiádu do Helsinek, neboť tam komunisté z politických důvodů nepustili jeho kolegu Stanislava Jungwirtha, v dobových oficiálních životopisech samozřejmě chyběl. "Muž proti systému, to je přirozená filmová látka," vysvětluje Novák, proč se do psaní scénáře vůbec pustil.

Čtenář komiksu má možnost poměrně čerstvého srovnání. Před několika měsíci vyšel atletův životopis nazvaný Emil běžec od spisovatele Pavla Kosatíka. Autor v něm rozvádí i kontext toho, jak se v zásadě apolitický atlet zaplétal do politiky. "Kauzu Jungwirth" nicméně nevyhrotí tak jako Jan Novák a na rozdíl od něj ani nezmíní Klementa Gottwalda. Kosatík zkrátka nepsal film.

Zatímco Novák sleduje pouze část Zátopkova života v jeho sportovně nejvýznamnějším období, Kosatík se atletickému hrdinovi věnuje od narození ke hrobu. Na jedné straně tedy stojí "hollywoodský" příběh svého času nejrychlejšího běžce dlouhých tratí, na straně druhé Kosatíkova důkladná faktografie kolem osobní historie celebrity, jež morálně připomíná lavírujícího člověka dubčekovského typu.

Komiks si vybírá jeden eticky pevný moment Zátopkova života, aby ho dramaticky dovedl k happy endu spojenému s běžcovým nejslavnějším vítězstvím. Kosatík naopak posbíral všechny takové momenty včetně těch, které atleta ukazují v negativním světle. Zasazuje je ale do dobových souvislostí a naivistu Zátopka svým způsobem ospravedlňuje.

Je to třeba případ s článkem, jenž byl součástí komunistické kampaně před popravou Milady Horákové. Vyšel v Rudém právu roku 1950 a podepsán byl Zátopkovým jménem. "Zapletli ho do věcí, v jejichž podstatě se nevyznal," píše v knize milosrdně Kosatík a odkazuje na historika Petra Kouru, podle něhož článek vzbuzuje dojem, že se s ním pisatel neztotožnil.

Jan Novák, jenž v roce 1969 emigroval do USA a před deseti lety dostal knižní cenu Magnesia Litera za román o bratrech Mašínech bojujících proti komunistům, se prý dlouho domníval, že Zátopek byl jen úspěšný sportovec paktující se s režimem.

Běžec sice vlastnil průkaz KSČ a byl důstojníkem Československé armády, ale v rozhodující chvíli, kdy šlo o jeho kolegu Jungwirtha, projevil silnou vůli po spravedlnosti. A ta ho mohla zničit jako jiné osobnosti té doby, kdy se "lidé houpali na šibenicích a mistři světa v hokeji seděli na uranu", připomíná Novák.

Komiks líčí, jak před Zátopkovou vůlí kupodivu rychle rezignoval i Klement Gottwald − Jungwirtha na olympiádu do Helsinek v roce 1952 pustil s tím, že po hrách si svou vzpouru Zátopek odskáče. Jenže on přivezl tři zlaté medaile, jeho žena přidala čtvrtou a z Ťopka se stala sledovaná postava celosvětového významu.

Novákův a Jaromírův komiks vrcholí jako "doják" v nejlepším slova smyslu − polibkem Dany a Emila Zátopkových uprostřed olympijského stadionu krátce poté, co si Ťopek v maratonu doběhne pro svou třetí zlatou medaili helsinských her.

Komiks, do něhož se podle Nováka vešel celý původní filmový scénář, je tak v základu velkolepým vyprávěním. Zátopkův život sleduje od jeho odchodu z rodné Kopřivnice do Zlína až po vrcholný moment kariéry. Jako by Novákovo a Jaromírovo zpracování mělo potvrdit ono klišé, že nejneuvěřitelnější příběhy píše život sám. A že takový život, je-li provázený nadlidskými výkony, má s léty vzrůstající pohádkový potenciál, jak to naznačuje i první věta knihy Pavla Kosatíka: "Byl jednou jeden Emil, běžec, Zátopek."

Skoro to vypadá, že když Karel Jaromír Erben psal Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, zapomněl na Rychlého. Jan Novák s Jaromírem 99 teď Erbena doběhli.