Výstava odpovídá, kdo je Kurt Gebauer: výjimečný tvůrce ve veřejném prostoru a vtipný myslitel

Kdyby byl Kurt Gebauer loveckým psem, proháněl by krajinou přerostlé trpaslíky, kteří se stali jedním ze symbolů jeho sochařské tvorby. Kdyby byl ptákem, plachtil by v korunách stromů mezi levitujícími plastikami těl, z nichž některé v noci září. A být rybou, prosmýkal by se kolem stehen svých koupajících se žen, jež z vody vystrkují pouze nohy nebo kypré části těla.

Gebauer je víc než sochař, stal se přítelem živlů. Každá galerie je tedy čtyřiasedmdesátiletému umělci malá. Proto jeho nynější výstava ve Východočeské galerii na pardubickém zámku nazvaná Matice Země může být spíš "úvodem do (Gebauerovy) filozofie" než komplexní výpovědí o umělcově někdy monumentalistické tvorbě ve veřejném prostoru.

Pro tu by byl vhodnější spíš přírodní prostor pardubického dostihového závodiště s vodním příkopem, z něhož by vystupovaly končetiny sochařových plavkyň. Ty jsou teď v galerii nuceny "proplouvat zdí", tedy trčet ze stěny.

Výstava je tak spíš turistickou mapou, kterou si před výletem rozložíme na stůl, abychom zjistili, kde všude bychom Gebauera mohli potkat a na co se musíme připravit − zda cesta vede přes pole, parkem, či městem a kde ji nepřejdeme suchou nohou.

S Gebauerovými pracemi se už musel setkat snad každý tuzemec. Třeba když před brněnskou Redutou potká sochařova Mozarta, v Třinci Gebauerovu kyprou Bohyni nebo na ostravském sídlišti Fifejdy − na jednom a půl hektaru plochy − Mikrokrajinu z 80. let, mozaikově složenou v duchu Antoniho Gaudího.

Pardubická "mapa" ukazuje nejatraktivnější umělcova místa. Mnoho z nich lze v galerii vidět na velké obrazovce, kde se střídají záběry desítek lokalit, v nichž Gebauer trvale nebo nakrátko umístil svá díla.

Tichý voyeur

Dalších 10
fotografií

Výstava tak na omezené ploše zodpovídá otázku, kdo je Kurt Gebauer: především výjimečný tvůrce ve veřejném prostoru a vtipný myslitel, jak to dokládají na velkých formátech vytištěné Gebauerovy spirituální či nanotechnologické úvahy nebo slovní "dadaistické" hříčky. Ale na druhé straně ne už tak překvapující malíř dosud skoro nevystavovaných obrazů ze 60. a 70. let či pragmatický kreslíř, jemuž kresba slouží spíš k projektování trojrozměrných děl. Ta přirozeně a s nadsázkou komunikují s přírodním či obydleným prostředím.

A Gebauer je v posledních letech také voyeurem, který "ve veřejném prostoru" nenápadně fotí ženy, jako by to byly pohyblivé sochy bohyň. Z desítek amatérských, kompozičně neatraktivních snímků pohlednicových formátů pak skládá velké panely nazvané Kurtichy, v jejichž názvu se pojí umělcovo křestní jméno Kurt s příjmením Tichý, k němuž Gebauer odkazuje. Miroslav Tichý byl kyjovský podivín bezdomoveckého vzezření, který tajně a "nekvalitně" fotil podomácku vyrobenými aparáty ženy například na plovárně, až se z něho ke stáru stal jeden z nejdráže prodávaných českých fotografů.

Taková láce Gebauerovy všední digitální momentky nečeká. Pokud je divák sleduje bez autorova vysvětlení, neobjeví v nich mnoho přitažlivého. Jsou to pouhé záznamy situací, "kdy se nic neděje", fotoaparátem zachycených tam, kde se autor náhodou vyskytl, a jejich "tématem jsou převážně postavy ženského pohlaví v situacích, kdy (ony) netuší, jak pěkně vypadají".

Hezká tedy nemá být fotografie jako médium, ale osoba, kterou snímek zachycuje. Gebauer si vlastně hraje s "politickou korektností".

Žena je stěžejní Gebauerovo téma. Už z oken pardubické galerie vyhlížejí tři skoro realistické sochy nahých, vyžilých dam. Uvnitř stojí vysoká Matka Země, která budí respekt, nebo na podlaze jako na pláži leží z balvanů složená opalující se žena v nadživotní velikosti a s roztaženýma nohama, která navzdory kameni nepůsobí chladně.

Gebauer tak mimo jiné vystupuje jako sběrač, jehož objekty vytvořila příroda a on je pouze uspořádal nebo zasadil do jiného kontextu. Samorost například umístil do oválného rámu a nazval ho Žena z lepší společnosti. Kmen stromu s větvemi trčícími jako ruce uložil do postele, až připomíná Otesánka, který by návštěvníka co chvíli snědl. Jako kdyby chtěl Kurt Gebauer vzkázat, že umění je někdy pouze jistým druhem kutilství.