Základní zákon profesora Parkinsona říká, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Když se podíváme na praxi českého Úřadu práce, zjišťujeme, že Parkinson měl sice pravdu, ale zároveň trpěl nedostatkem fantazie. Na úřadech práce nejenže dlouhodobě přibývali úředníci, ale dokonce si rozdělovali peníze určené pro ty, kterým měli pomáhat. Značná část peněz na vytváření nových pracovních míst šla ve skutečnosti na platy a rozličné informační systémy, přičemž souvislost mezi jejich implementací a snižováním nezaměstnanosti byla − eufemisticky řečeno − velmi volná.

"Tvorbu nových pracovních míst podporují i další dotační programy, nové pozice neobsazují jen uchazeči z řad nezaměstnaných a souběžně se vznikem nových míst jiná místa zanikají," konstatovala korektně mluvčí NKÚ Olga Málková. Když to přeložíme do méně korektního jazyka: máme nejmenší míru nezaměstnanosti z celé unie, a přesto si boj s chimérou bereme jako záminku pro chaotické utrácení stamilionů. Těch stamilionů, jež by jinde mohly skutečně pomáhat. Namátkou: sociální bydlení, hospice, platy učitelů. Český stát zjevně raději vyhazuje peníze daňových poplatníků, než by jim poskytl nějakou reálnou protihodnotu − soustřeďuje se na to, aby živil sám sebe.

Zbývá vám ještě 30 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se