Válku slov v mezinárodních vztazích se nesluší příliš přeceňovat, protože vzkazy bývají s ohledem na publikum často přepjaté. Riziko nastává v okamžiku, kdy se poslové stávají rukojmími svých vlastních slov, která nemohou jen tak vzít zpět. Nynější přestřelka mezi tureckým prezidentem Erdoganem a evropskými metropolemi je právě tohoto druhu.

Dohoda uzavřená mezi Ankarou a Evropskou unií v březnu ještě ani nezačala platit, ale už začala účinkovat, protože počet běženců směřujících do Řecka se podle unijní agentury Frontex snížil na zlomek, možná desetinu loňských čísel. Nejen to. Dohoda je i vzkazem, že otevřené dveře se přibouchly. Proto se turecký prezident cítí dost silný v kramflecích, aby si řekl o slevu, například o odpuštění některé ze sedmdesáti dvou podmínek usnadnění vstupu tureckých občanů do Evropské unie. I v Ankaře si dokážou přečíst německé noviny informující, že čím dál více občanů Spolkové republiky je se svou kancléřkou natolik nespokojeno, že by byli raději, aby se příští rok o kancléřský úřad znovu neucházela.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se