Festival v Cannes vyhrál film Kena Loache. Vymyká se klišé o zlém systému

Přesně po deseti letech včera na festivalu v Cannes zvítězil britský režisér Ken Loach. Devětasedmdesátiletý veterán během večerního udílení cen, jímž skončila největší filmová přehlídka na světě, obdržel Zlatou palmu za svůj nový snímek nazvaný Já, Daniel Blake. Ten pojednává o nástrahách britského zdravotnického a sociálního systému.

Čelí jim sympatický pracant v předdůchodovém věku, který neví, jak se kliká myší, ale bez toho si v současné Británii ani nezažádá o práci. A vlastně ani nemůže, protože podle doktora je po infarktu stále na neschopence. Ne však podle mínění „kvalifikovaných pracovníků“ z příslušných úřadů.

Snímek se díky nenápadné, leč přesné režii a hereckým výkonům vymaňuje z většiny nabízejících se klišé filmů o zlém systému. Nejde o kolotoč utrpení, ale o vyváženou směs odlehčených situací a trefných, odpozorovaných společenských komentářů.

Přesto se nečekalo, že by Loach, jenž první filmy natáčel v 60. letech, získal hlavní cenu letošního ročníku. „Musíme umět říci, že jiný svět je možný a nezbytný,“ nabádal režisér, když ocenění přebíral.

Filmoví kritici měli před závěrečným ceremoniálem jasné tabulkové favority. Porotě však letos předsedal australský režisér George Miller, který loni nadchnul filmový svět akčním nonstop dramatem Šílený Max: Zběsilá jízda. A vkus výstředního tvůrce se do žádných tabulek nevešel.

Proto mohl druhou nejvýznamnější cenu festivalu, Grand Prix, včera obdržet kanadský režisér a miláček festivalu Xavier Dolan se svojí novinkou It’s Not the End of the World, kterou novináři při projekci vybučeli. Tento snímek do českých kin uvede distribuční společnost Aerofilms.

Bučení publika či kritiků letos evidentně nic neznamenalo – bučelo se též při projekci spiritistického artového hororu Oliviera Assayase nazvaného Personal Shopper. Za snímek, jenž vznikl částečně v české koprodukci, Assayas včera obdržel cenu za režii. O tu se podělí s favorizovaným Rumunem Cristianem Mungiuem, autorem filmu Graduation.

Festival přitom letos měl zdánlivě jasné favority. Například německý snímek Toni Erdmann režisérky Maren Adeové vedl od prvních dnů hodnocení filmového časopisu Screen Daily. Překvapivé komediální drama a jedna ze senzací letošního ročníku však z nedělního udílení cen odešlo s prázdnou.

Další favoritka, režisérka Andrea Arnoldová, se mohla stát historicky první ženou, která by se svým filmem sama získala Zlatou palmu. Její hypnotické drama nazvané American Honey, zkoumající těkavý život mládeže v současné Americe, nakonec získalo „jen“ cenu poroty.

Nejsmutnějším rekordmanem letošního festivalu v Cannes je však herec a režisér Sean Penn. Jeho soutěžní novinka The Last Face vyvolala výbuchy smíchu už při úvodních titulcích, které válku v Súdánu přirovnaly k „brutalitě lásky mezi mužem a ženou“.

A nyní Penn musí žít s nejnižší souhrnnou známkou od kritiků ve Screen Daily, kde jeho film dostal pouhých 0,2 bodu ze 4, tedy nejméně v třináctileté historii tabulky.