Taková normální Komuna: Nový film režiséra Vinterberga soužití lidí v komunitě neidealizuje ani nekarikuje

V životě se dobré i zlé věci většinou odehrávají mimoděk. Na rozdíl od filmů dánského režiséra Thomase Vinterberga, který sice točí všedním stylem, ale rodinné či společenské situace vyhrocuje do tragédií antických rozměrů. V jeho novince Komuna, která dnes vstupuje do českých kin, však i ty nejděsivější události v lidském životě proběhnou nenápadně.

Tragédie měla ve Vinterbergově díle vždy své pevné místo. Režisérovo přelomové drama Rodinná oslava z roku 1998 s drtivým, eskalujícím napětím odkrývalo ty nejprohnilejší věci v "rodině dánské" a v duchu tehdejšího kinematografického hnutí Dogma 95 k tomu používalo syrový filmařský styl.

Dnes už Vinterberg netočí ruční kamerou, bez použití hudby či svícení − nebylo tomu tak ani v jeho loňské adaptaci romantické literární klasiky Daleko od hlučícího davu. Téma vyhrocených rodinných a milostných vztahů však v režisérových snímcích přetrvává − ať už jde o zneužívání v rodině z Rodinné oslavy, falešná obvinění z pedofilie v dramatu Hon či dobově nezvykle feministický pohled na romantické vztahy v Daleko od hlučícího davu.

Nový film Komuna vychází ze zážitků režiséra, jenž v 70. letech dospíval v liberální dánské komuně. Na začátku snímku se prchlivý architekt Erik na popud své znuděné manželky rozhodne, že neprodá rozlehlé rodinné sídlo, nýbrž si do něj nastěhuje své přátele, a dokonce cizince. "Jde o fikci. Je založena na opravdových pocitech, ale nikoli na opravdovém příběhu," upozornil Vinterberg, když film letos ve světové premiéře uváděl v Berlíně.

Taková normální Komuna: Nový film Režiséra Vinterberga soužití lidí v komunitě neidealizuje ani nekarikuje

Dalších 7
fotografií

Snímek, který se nese v lehčím tónu než dramata Hon či Rodinná oslava, nenuceně zachycuje obyčejné, bizarní i tragické situace. Největší drama se odehrává v konverzacích u stolu, ať už zde probíhá hádka o to, kdo zaplatí vypité lahváče, nebo rozkol v partnerském vztahu. Prchlivému Erikovi ujíždějí nervy a psychický rozklad jeho ženy urychluje fakt, že si manžel našel mladou studentku a ještě s ní bydlí ve společné komuně.

Navzdory tomu všemu se zásadní věci ve filmu odehrávají mezi řádky. Komuna je nenápadná tragikomedie o radostech a strastech života, zalidněná mnoha postavami, žánr, kterému se v Česku věnují třeba režisér Jan Hřebejk se scenáristou Petrem Jarchovským.

Ve Vinterbergově podání vyniká především dvěma věcmi: zaprvé režisér komunu neukazuje ani naivně, ani ji nekarikuje. Vypráví o ní jako o realistickém experimentu, který má pro některé účastníky extrémní následky.

Druhým chytrým tahem bylo zasadit právě do toho širšího volného společenství lidí partnerskou krizi, jinak snad nejvšednější zápletku v dějinách filmu.

Postavy Vinterbergova snímku tak se stejnou přirozeností pálí věci svých spolubydlících uprostřed obýváku, pobíhají nahé na molu a také se na stejném molu scházejí rozprášit popel zesnulého.

Nevyznívá to jako kritika liberální skandinávské společnosti, jako tomu bylo v režisérových snímcích Rodinná oslava a Hon. Nic v Komuně nepřesahuje hranu zákona, nešokuje ani se z toho nesvírá srdce úzkostí. Také ale film nekončí hořkosladkým pohlazením diváka, jak to u podobné látky často dopadá.

Vinterbergova Komuna vypráví o pomíjivosti vztahů, pomíjivosti lidského života i utopických společenských ideálů. Tak všedně, že se s divákem může snadno minout. Ale byla by škoda nedat téhle pobídce ke komunitnímu zážitku šanci.