Bez práce peníze? ANO

Nikdy dříve v historii nebyla lepší doba k zavedení základního příjmu, k jednotné dávce pro všechny bez ohledu na věk, zdraví či sociální status. Sociální systémy v celé Evropě − nejen ve Švýcarsku − jsou nabobtnalé, složité a překypují výjimkami. Počet úředníků, který hlídá výplatu sociálních dávek, se pomalu blíží počtu příjemců, jimž se dávky vyplácejí. Stejně tak rostou náklady na samotný systém. Podvody a zneužívání jsou každodenní realitou, v níž platí, že kdo je obratnější, kdo dokáže lépe proniknout spletí často si vzájemně odporujících zákonů, získává nejvíc. Se sociální spravedlností mají sociální systémy už dlouho společného jen máloco.

Přechod na jednu rovnou dávku pro všechny by tento neustále rostoucí vřed v nitru společnosti odstranil. Nicméně sociální inženýrství není jediným, a možná dokonce ani hlavním důvodem pro zavedení základního příjmu právě v současné době. Tím zásadním důvodem je změna ekonomického paradigmatu. Nalézáme se v historicky unikátní době ekonomické změny. Finanční krize pravděpodobně pouze urychlila přechod na modernější technologie, na výrobu skutečně nového tisíciletí. Výsledků je několik. Za prvé jde o tzv. závod ke dnu, kdy se státy snaží nalákat firmy na co nejnižší daňovou zátěž, aby mohly vyrábět co nejlevněji. Firmy se o to samé snaží při náboru pracovních sil. Výsledkem je prudce rostoucí nerovnost ve společnosti a ekonomika, která generuje jen minimum nových pracovních míst. Ti, kteří nejsou schopni "zapojení" skončí na dávkách. Zadruhé, tento způsob ekonomického uvažování − tedy snaha o co nejlevnější výrobu, nejnižší mzdy − negeneruje rozumnou míru inflace, a tedy i rozumnou míru zisku. Nůžky mezi výnosem ze standardních investic pro všechny typy bankovních účtů a výnosem z kapitálu pro ty, kteří mají chuť a také prostředky, jež jsou schopni podřídit riziku spekulativních investic, se brutálně rozevřely se všemi negativními důsledky. I proto je nejen ve Spojených státech stále častějším tématem politických debat mizející střední třída a rozdělení společnosti na ty, kteří mají a ovlivňují, a ty, kteří fakticky nemohou nic. Součástí nové ekonomiky je i netradiční měnová politika centrálních bank. Po masivním zahlcení evropské i americké ekonomiky levnými penězi přichází na řadu program Evropské centrální banky na odkup korporátních dluhopisů a také záporné úrokové sazby. S ohledem na dvě desítky let podobný boj japonské centrální banky proti takřka nulovému růstu cen, který inflaci nepřinesl, lze vzedmutí cenové hladiny považovat za takřka vyloučené.