Rodina je základ oceánu. Do kin přichází film Hledá se Dory, bavit bude hlavně malé diváky

Nemo se před časem zdárně našel, teď se pro změnu hledá Dory. Třináct let po natočení podivuhodně roztomilého animovaného filmu Hledá se Nemo, jednoho z nejoblíbenějších titulů amerického studia Pixar, který získal Oscara, vstupuje dnes do tuzemských kin snímek Hledá se Dory.

I ten je výsledkem technicky bezchybné práce animátorů Pixaru, pro který ho podle vlastního scénáře natočil režisér původního filmu Andrew Stanton.

Hledá se Dory je volné pokračování filmu Hledá se Nemo a také tak trochu takzvaný spin-off. Tedy snímek, který je odvozen od již existujícího filmového díla a v němž se jeho původně vedlejší postava stává klíčovým protagonistou. Tím je dobrosrdečná, avšak zapomnětlivá modrožlutá rybka Dory, která v předešlém snímku pomáhala starostlivému rybímu otci Marlinovi najít svéhlavého synka Nema, jehož z oceánu vylovil potápěč a unesl ho do akvária v Sydney.

Název nového filmu je zdánlivě zavádějící. Neboť není to Dory, kdo je v něm hledán, ale naopak ona sama pátrá po svých rodičích. Jim se kdysi ztratila, protože má odmala výpadky "krátkoblbé" paměti.

Během své odysey, která mluvící rybku za vydatné pomoci Marlina, Nema a dalších živočichů trpících různými fyzickými i psychickými handicapy posléze zavede až do obrovského rehabilitačního institutu, Mořského akvária v Kalifornii, však Dory nehledá jen svou rodinu, ale zároveň sebe samu.

I tentokrát jsou tedy klíčovým tématem rodinné vazby, ztráty a shledání. Na rozdíl od prvního snímku, který dokázal bavit děti a díky vtipným odkazům na filmy Alfreda Hitchcocka či Stanleyho Kubricka, absurdním situacím a hravým vizuálním gagům i jejich rodiče, je nová komedie směrována převážně na malé diváky.

Místy to ale přehání s dojímavostí, především ve flashbacích z dětství titulní hrdinky. Je to zřejmě i důsledek toho, že Pixar již není onou svrchovanou firmou, jakou byl v dobách vzniku filmu Hledá se Nemo, ale že se roku 2006 stal dceřinou společností The Walt Disney Company, která úzkostlivě lpí na tradičních rodinných hodnotách.

Po vzoru animovaných sérií typu Madagaskar je i snímek Hledá se Dory zabydlený řadou vedlejších groteskních postav zvířátek vyznačujících se různě pokročilým − ale také různě komickým − stupněm retardovanosti. Bizarnost společenství potřeštěných živočichů v Mořském akváriu umocňuje i občas přepjatě nadabovaná česká verze, včetně vševědoucího "božího hlasu" Marka Ebena, jenž ve filmu promlouvá jakoby sám za sebe − v originále se této role zhostila Sigourney Weaverová.

Tvůrci opět využívají lidských vlastností rybích protagonistů, které reflektují jejich povahy. Těla ale vycházejí z fyziognomie skutečných tvorů − Dory je bodlok pestrý, Marlin klaun očkatý. Vzhled lokací kalifornského pobřeží byl zase inspirován obrazy malíře Eyvinda Earlea.

Za uplynulých třináct let digitální technologie výrazně pokročila vpřed, tvůrci ale byli vázáni stylizovanou výtvarnou stránkou i atmosférou předchozího filmu, takže mnohá vylepšení záměrně nepůsobí okázale. Lze je vypozorovat především v dokonalejší práci s nasvícením a také v detailnějším zobrazení pestrobarevného mořského světa. Snímek, který uvozuje krátký pixarovský předfilm Ptáčátko, navíc vstupuje do kin ve formátech 2D i 3D.

Hledá se Dory je zábavný, vkus neurážející rodinný snímek, který ale poněkud předvídatelně recykluje základní motivy původního příběhu, aniž by je obohacoval něčím zásadně překvapujícím. Také pro pixarovské rybky zkrátka platí, že nevpluješ dvakrát do téhož oceánu.