VŠE o... brexitu

Výsledek britského hlasování je v evropském prostředí výzvou, varováním i precedentem, a to i přesto, že již v historii, v roce 1985, společenství opustil jeden člen − Grónsko. Navíc s podobně těsným výsledkem, 53 procent obyvatel hlasujících pro vystoupení. Tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors to komentoval slovy, že jsme právě ztratili 60 procent území. Současný předseda Jean-Claude Juncker by mohl slova svého předchůdce parafrázovat obdobnou myšlenkou, že EU ztrácí klíčového člena s 64milionovou populací.

Přichází moment rozchodu. Náročný i bolestný. Ať již bude politicko-obchodní domluva jakákoliv, tento model bude evropským establishmentem v rétorické rovině prezentován jako méně výhodný, než kdyby Velká Británie členem unie zůstala, a měl by ukázat, že opustit EU se nevyplácí. Pravděpodobně částečně i za cenu narušení některých obchodním vazeb. A i navzdory tomu, že obě strany racionálně vědí, že pokračování v ekonomické spolupráci je pro ně vzájemně výhodné.

Vnitřní politikaření bude v nadcházejících měsících a letech zaměstnávat Evropu i Spojené království. Evropské struktury tlačí na co nejrychlejší aktivizaci článku 50 Lisabonské smlouvy, který formálně zahajuje proces vystoupení poté, co o tomto úmyslu informuje premiér vystupující země předsedu Evropské rady. Svoji práci naplno zahájí vyjednávací týmy. Konečnou dohodu musí schválit rada kvalifikovanou většinou 72 procent členů EU bez Británie (v praxi 20 zemí), které reprezentují 65 procent populace. Zároveň bude nezbytný souhlas prosté většiny poslanců Evropského parlamentu.

Vystoupení z EU bude pro Británii v krátkodobém horizontu z ekonomického pohledu nevýhodné. Očekávat lze pokles zahraničních investic, přechodné snížení hospodářské výkonnosti a citelné zasažení některých sektorů, zejména finančního. S postupujícím časem a blížícím se výsledkem nových dohod se budou efekty vyrovnávat a ve středně- až dlouhodobé perspektivě mohou hospodářské benefity pro Británii převážit. Pro samotnou EU to bude ztráta ekonomická, politická, geopolitická i ideologická.

Pro Velkou Británii je v současnosti prioritou zůstat součástí vnitřního trhu a volného pohybu služeb, neboť ty jsou jedním z klíčových vývozních artiklů. Nakonec výsledné efekty stejně budou záviset na budoucím uspořádání. Modelových situací je na stole několik. Počínaje norskou variantou (participace na vnitřním trhu EU, která však bude draze zaplacena), švýcarskou (bilaterální dohody podobné předchozí alternativě), kanadskou (rozšířená zóna volného obchodu) či tureckou (celní unie). Pravděpodobně však bude vytvořen nový "britský model" založený na specifickém vztahu a v důležitých aspektech kopírující norské uspořádání.

Pokud se vyjednávací strany nebudou schopny v požadovaném termínu dohodnout, ekonomické vazby se po přechodnou dobu mohou řídit pravidly Světové obchodní organizace. Pro Británii by to nyní byla nejméně výhodná varianta, ale minimálně zaručující, že obchodovat se nepřestane.

V lidovém hlasování byla zodpovězena otázka, nad kterou dekády probíhají rozsáhlé diskuse. Polemika, zda jsou britská identita a ostrovní zájmy kompatibilní s evropskou integrací, zejména s její současnou podobou. Voliči Spojeného království v historickém hlasování dne 23. června 2016 sdělili, že pro ně nikoliv.