Kapela Swans ukládá démony k spánku, na podzim je ještě probudí v Arše

Mám na zádech balvan, který ještě nějakou dobu potlačím," řekl před lety Michael Gira, zpěvák a zakladatel také v Česku známé rockové skupiny Swans. Tím balvanem měl na mysli reinkarnovanou sestavu Swans, kterou roku 2010 obnovil po čtrnácti letech. Na právě vydané trojdesce The Glowing Man se teď už bezpečně sehraní muzikanti vůbec nejvíc vzdalují rockové hudbě − album má blíž k orchestrálním kompozicím či filmovému doprovodu.

Dvaašedesátiletý Gira se vždy zajímal o vysokou kulturu. Studoval umění, od malby ale přeběhl k aktuálnějším výtvarným proudům tehdejší doby − performanci a videu. Obdivoval takzvaný vídeňský akcionismus, odkud nejspíš pochází jeho zalíbení v explicitním zobrazování násilí, sexu a bolesti.

Přes punk-rock to Giru dovedlo až k tvrdým industriálním Swans, kteří v nejsyrovější podobě z raných osmdesátých let přesně tyto pocity zaznamenávali s vytříbenou krutostí. V roce 1986 se kapela otevřela vlivům folku, když se k ní připojila zpěvačka a klávesistka Jarboe. Také později Gira spolupracoval s hudebnicemi − na předposledním albu Swans třeba s kytaristkou a zpěvačkou St. Vincent.

Na nové trojdesce The Glowing Man je též slyšet ženský vokál. Patří Girově manželce Jennifer a zaznívá v jediné akustické skladbě. "Kdy ten prasák skončí? Páchne jako čokl! Stále jej vraždím ve spánku," zpívá Jennifer Girová něžně, aby nakonec vítězoslavně a s úlevou vydechla: "Jsem naživu."

Tato slova slyšíme poté, co byl Gira obviněn ze znásilnění své někdejší spolupracovnice Larkin Grimmové. Nařčení alibisticky okomentoval tak, že v roce 2008 sice udělal neodpustitelnou chybu, ale že Grimmová byla celou dobu "provázena démony".

Démoni ale provázejí především Giru. Na albu The Glowing Man, které znovu produkoval vyhledávaný nositel ceny Grammy John Congleton, se to jimi jen hemží. Zpívá se tu o sebenenávisti či nikdy nekončícím utrpení a vytoužená útěcha přichází snad teprve se závěrečnou skladbou Finally, Peace − Konečně klid.

V nových písních většinou hrají všechny nástroje dohromady. Kytary, dvoje perkuse, baskytara a piano tvoří neprostupné hlukové stěny, jež jen jednou prořízne violoncello.

Michael Gira sám říká, že Swans půjdou kamkoliv, kam je zvuk zavede. Většina hudebních nápadů vzniká živelně při vystoupeních. Na novém albu některé skladby kvůli repeticím a improvizacím přesahují stopáž dvaceti minut.

Není tolik sestav, kterým by se podařilo odejít se ctí a následně se ještě s větší slávou vrátit. Swans od svého znovuobnovení v roce 2010 vydali několik epických desek − poslední trilogii dvouhodinových opusů The Seer a To Be Kind završují neméně velkolepě. Letos 19. října vystoupí v pražském Divadle Archa v době, kdy je nahrávka The Glowing Man zachycuje ve vrcholné formě.