Venezuelské varování Erdoganovi

Prezident Erdogan není nejsilnějším tureckým politikem. Podle ústavy je Turecko parlamentní republikou. Praxe však názorně ilustruje poučku, že zatímco teorie je šedivá, strom života se zelená. Erdogan přechodem z premiérské do prezidentské funkce mnoho moci neztratil a dnes, po neúspěšném pokusu o převrat, který prezident označil za dar od Boha, je na mocenském vrcholu. A zdá se, že ho nic a nikdo nemůže ohrozit.

Jeho stoupenci za ním stojí v šiku pevnějším než kdykoliv předtím. Parlamentní opozice je slabá. V pročištěné armádě se k důležitým postům dostanou lidé, kteří budou vděčni za kariérní postup. Stejně tak v justici, policii, státní správě a ve školství. Stoupenci Fethullaha Gülena, ti, kteří vytvářeli paralelní struktury, i ti zhola nevinní, jsou po čistkách na kolenou. Západ v čele se Spojenými státy bude dál hudrat na porušování demokracie a osobnostních práv, ale Turecko neodvrhne, na to je země strategicky příliš důležitá. Že se zavírají dveře do Evropské unie? Co na tom. Erdogan má už dlouho jiné priority. Řekl, že když nebude Turecko v EU v roce 2023, v roce stého výročí vzniku atatürkovské republiky, pak Evropa Turecko ztratí. Rozuměj: vy pro nás nejste tak důležití jako my pro vás.