Hrdina Guenassiova nového románu hledá domov, čtenář hledá hrdinu

Chce to odvahu: popisovat životní cestu někoho, kdo je možná velkou část příběhu mrtvý. Ve svém posledním románu nazvaném Nezmar, který nyní vyšel v českém překladu, se o to pokouší francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia. Tuzemskému čtenáři už je známý, ve svých dvou předešlých knihách Klub nenapravitelných optimistů a Vysněný život Ernesta G. čerpal z českých dějin i reálií, což mu místní publikum oplatilo vstřícným přijetím.

Svoji novinku ale Guenassia umístil do jiného prostředí. Vypráví osudy britského vojáka Thomase Larcha řečeného Nezmar, jenž roku 2004 padl při bojové akci v Afghánistánu. Ale zemřel opravdu? Otázka protagonistova života či smrti v románu kupodivu ustupuje do pozadí, aby autor mohl na postavě plné rozporů vylíčit její životní osud. Osud sice výjimečný, ale zároveň tak blízký dnešní době.

Thomas je plodem "podivné lásky" Angličana a Indky. Dětství strávil v Indii, vychován domorodou chůvou v bilingvním prostředí, a ještě jako dítě s rodinou přesídlil do otcovy vlasti. Rozpor v hrdinově vnímání vlastní totožnosti, domova a ukotvení ve společnosti je základním tématem celého textu.

Guenassia líčí příběh Evropana, který se narodil a vyrůstal v jiné kultuře. Po přestěhování do Velké Británie ji možná nikdy plně nepřijal za svůj domov. Nebo spíš nepřijala ona jeho.

Sám spisovatel, ač Francouz, pochází z Alžírska a do svého bydliště přišel v podobném věku jako hrdina románu. Podobně jako on je také Guenassia nositelem dvou kultur, dvou totožností. Jistě obohacují člověka i vnímání světa, ale v osobním životě mohou přinést mnoho nejistot a problémů. Minimálně u hrdiny románu Nezmar tomu tak je.

Tento muž se v knize vydává na životní cestu vybaven zázemím středostavovské britské rodiny. Nepřináší mu to ale oporu, nýbrž samou nejistotu. Po příjezdu do Británie se protagonista uzavírá do své malé Indie − přátelí se výhradně s dětmi pákistánských a indických přistěhovalců.

Rozpory s otcem pak hrdinu v osmnácti letech, hned jak je to možné, přivedou do armády, kde se stane členem speciálních jednotek. Tam si také vyslouží přezdívku Nezmar, když přežije tolik nebezpečných situací, že se to zdá téměř nemožné. Tedy až do onoho února 2004, kdy je jeho vrtulník sestřelen nad afghánskými horami.

V jeden okamžik se hrdina knihy vrací do Indie, aby tam našel ztraceného syna britského miliardáře a přivedl jej zpět do Anglie. Vydává se tak hledat někoho, koho nezná, aby de facto hledal sám sebe. Prochází krajinou svého dětství, ze střípků vzpomínek se snaží najít a vydolovat Indii, kterou si ukryl v paměti.

Příběh Thomase je tak nakonec opět tématem, které je Guenassiovi vlastní − hledání vlastní identity, která je často určena dětstvím. Ne vždy v jasných konturách, ale o to silněji.

Prchavost identity v románu Nezmar nejlépe dokládá, jak nemožné je pro Thomase najít dům svého dětství. Myslel si, že přesně ví, kde má hledat. Ale čím víc pátrá a snaží se utvrdit ve svých jistotách, tím víc se v nich ztrácí.