Krásný nález Města ER: Michal Prokop oslaví sedmdesátiny skladbou s textem Josefa Kainara

Některé věci mají větší zpoždění než vlaky do Prahy. Třeba i pětačtyřicet let. Za tu dobu sice člověk sejde věkem, ale pro jeho tvorbu to platit nemusí. Pozítří, v den svých sedmdesátých narozenin, jako by to chtěl potvrdit i zpěvák a skladatel Michal Prokop koncertním uvedením téměř dvacetiminutové skladby Město ER.

V orchestrálním aranžmá byla sice nahrána na přelomu let 1970 a 1971 jako součást stejnojmenné desky, ale naživo ve velkokapacitním obsazení nikdy nezazněla. Stane se to teprve v sobotu na festivalu Krásný ztráty v Lokti nad Ohří, kde ji zahraje čtyřicítka hudebníků − kromě Prokopovy kapely Framus Five také členové Karlovarského symfonického orchestru vedení dirigentem Janem Kučerou a pětice saxofonistů s jazzovou praxí.

Kompozice Město ER patří k nejambicióznějším dvaceti minutám v historii české populární hudby. Možná právě proto, že tuto oblast výrazně překročila, když pompézně spojila rock se smyčcovým orchestrem, jazzovým bandem a burácivými "kostelními" varhanami. Ne že by tehdy ve světě nevznikaly podobné fúze. "Město ER není romantické dobrodružství, ale naléhavá, nezadržitelná a plnokrevná láska," napsal tehdy hudební novinář Jiří Černý.

Skladba rovněž zasáhla do české literatury, nebo spíš literatura do ní. Producent alba Hynek Žalčík využil dávné známosti své rodiny s Josefem Kainarem a navrhl Prokopovi, který na počátku normalizace už nesměl zpívat anglicky, že požádají slavného básníka o text. V bukletu právě vydané reedice alba Město ER popisuje editor vydavatelství Supraphon Karel Deniš souvislosti jako "souhrn znamenitých historek, vyúsťujících ve vznik znamenitého alba".

K té znamenitosti přispěl Kainar významně. Jestliže první věta literárního textu předurčuje jeho kvalitu, pak věta v prvních básníkových verších to potvrzuje bez milosti: "Tam v dávném městě prázdném / má vítr hovor s bláznem."

"Vlasatí dvacátníci," líčí editor Prokopův výsadek na zámku spisovatelů v Dobříši, kde Kainar pobýval, "se k básníkovi složitě probojovávali systémem stranických vrátných a Velkých sester, chránících soudruha Kainara před kontaktem s podivným bigbítovým světem i zakázanými nápoji."

Zdravotně podlomený básník tehdy nesměl pít alkohol a zároveň se ocitl v nezáviděníhodné situaci: byl navržen na předsedu nového Svazu českých spisovatelů "očištěného" od autorů pražského jara − Havlů, Kohoutů či Kunderů. Kainar ale zemřel dřív, než svaz oficiálně vznikl. Rok předtím, v září 1970, však ještě v pražském Slovanském domě navštívil koncertní premiéru Města ER. Naživo skladba znovu zazněla i dva měsíce poté, ale pak se skupina Framus Five rozešla. Orchestrální nahrávka Města ER tak vznikala a vyšla jako pohrobek.

Město ER pro orchestr aranžoval a doplnil Prokopův "ročník", tehdy mladý talent Petr Hannig, který měl koncem šedesátých let šanci na hudební kariéru ve Velké Británii. Když ale přišla normalizace, Hannig se stal spolutvůrcem její oficiální nízké pop music. Po listopadu pak zase smutným mužem české politiky, který se nespočetněkrát snažil stát senátorem. Ztratil se jako umělec i politik. A je symbolické, že se ztratil i notový zápis aranžmá jeho možná nejvýraznější orchestrální práce, Města ER.

K jejímu sobotnímu uvedení v Lokti proto musela vzniknout replika partitury, kterou podle nahrávky napsal dvaatřicetiletý skladatel Lukáš Sommer, autor například koncertu pro flétnu a orchestr Dopis otci, jejž pro ročník 2012 objednal festival Pražské jaro.

Podle Sommera se Město ER blíží symfonické básni prolnuté s rockovou alternativou své doby. "Srovnal bych to třeba s fúzemi Michaela Kocába," říká skladatel, jenž dělal režii Kocábovy hudby k loňskému třídílnému televiznímu filmu Jan Hus.

Také Michal Prokop na festivalu Krásný ztráty představí tři díly "sama sebe". Zítřejší vystoupení v triu s kytaristou Lubošem Andrštem, houslistou Janem Hrubým a hostujícím kytaristou Radimem Hladíkem, sobotní koncert s kapelou Framus Five a orchestrální premiéru skladby Město ER − krásný nález starých časů.