Americký raper Gucci Mane dává recept na současný rap a všichni opisují

Dost nevybíravě otevírá atlantský raper Gucci Mane svou aktuální desku Every­body Looking: "K čertu s policií, k čertu s federály, k čertu s DEA (Národním úřadem pro kontrolu obchodu s drogami)."

Jeden z nejvlivnějších raperů Mane natočil album krátce po návratu z vězení, kde si odpykával tři a půl roku za nelegální držení zbraní. Poslední měsíce trestu si odsedí ve své vile se sledovacím obojkem na noze.

Příběh šestatřicetiletého Gucci­ho Manea, který převyprávěla všechna světová média v čele s deníkem New York Times, je plný rapových klišé − násilí, zbraní a drog. Z nich Mane dokázal vybudovat nový subžánr jménem trap a sám se v první polovině nultých let jmenovat jeho králem.

Přestože raper byl od roku 2001 více než desetkrát ve vězení, dokázal nepřetržitě vydávat nahrávky, také za mřížemi vydělávat miliony dolarů a především zanechat nesmazatelnou stopu nejenom na současném hip hopu, ale také na taneční hudbě a mainstreamovém popu. Bez Gucci­ho Manea by poslední album Beyoncé neznělo tak, jak zní.

Za bibli trapu lze považovat Gucciho album Trap House z roku 2005 − agresivní pouliční lyriku a hédonistickou party. Subžánr se vyvíjel až k romantickým baladám, ale pianové linky a těžkotonážní beaty, jakoby zpomalené populárním kodeinovým sirupem, na který má každý producent a raper vlastní recept, zůstaly.

Jak ukázal několikadílný seriál serveru Noisey, beaty se testují ve striptýzových klubech, kde se všichni z branže scházejí a podle reakcí striptérek odhadují, co se chytne a co ne.

Ústředními architekty trapového zvuku jsou producenti Zay­toven a Mike WiLL Made-It − oba spolupracují s Guccim Manem od jeho začátků. Byli prvními, kdo ho navštívili po návratu z posledního vězení a pustili se s ním do práce na desce Everybody Looking.

Maneův význam dokazuje také fakt, že rapera kvůli nahrávání přijel rovněž navštívit excentrický vizionář Kanye West nebo hvězdný kanadský raper Drake, který nedávno zakončil své neuvěřitelné patnáctitýdenní kralování britskému žebříčku se singlem One Dance a loni "zboural" internet i hitparády nenápadným hitem Hotline Bling.

Album Everybody Looking si přes hvězdné obsazení drží formát mixtapu, tedy impulzivně vydané polooficiální nahrávky, na níž je zachyceno momentální rozpoložení jejího autora a kde spousta skladeb přebývá.

Denní program Gucciho Manea je dnes o něco nudnější než dříve. Deník New York Times ho popisuje coby vřelého a mírumilovného společníka. Scénky jako vystřižené z gangsterských filmů Zjizvená tvář, ke kterému se Mane často odkazuje, vystřídal zdravý životní styl. Pořád je ale na co vzpomínat. A právě na tom deska Everybody Looking stojí − s beaty výbušnějšími než kdy dřív.

Subžánr trap se šíří po internetu jako nakažlivá infekce. Teenageři se mu věnují v Česku, Švédsku i v Japonsku a všichni vzhlíží k epicentru na americkém Jihu − za všechno dluží králi Guccimu Maneovi a jeho následovníkům.

Album Everybody Looking startovalo v žebříčku Billboard, který je každý týden sestavovaný podle prodejů a streamů, z druhého místa: v prvním týdnu si ho koupilo 43 tisíc lidí a na internetu měl 31 milionů zaznamenaných poslechů. Nemusí proto znít tak přehnaně, když Gucci Mane na novince rapuje: "Všichni tihle lidi mě napodobují, jako bych byl Elvis."