Vše o... regulaci pojistných trhů

Současný finanční svět je plný paradoxů a nejednoznačných jevů. Poslední finanční krize nahrála zastáncům regulace a státního intervencionismu, na finančních trzích se reguluje, jak se trefně vyjádřil na zasedání bankovní asociace jeden bankéř, až se práší. Nejvíce je zasažen jako jeden z "viníků" krize bankovní trh, ale ani na ostatních tržních segmentech nezůstávají regulátoři ve své iniciativě příliš pozadu.

Stále přísněji se reguluje míra likvidity bank, přestože v ekonomice je likvidity přebytek. Na pojistných trzích se na základě matematického modelu reguluje míra přijímání rizik do pojištění, i když nahodilost ze své podstaty nejde předpovídat. Snaha zregulovat (přeregulovat) hedgeové fondy povede k nemožnosti uplatnit originální strategie, které vedly k vysoce efektivním výsledkům těchto fondů, zvýšená regulace derivátových obchodů sníží jejich efektivnost.

Moderní instrumenty, jež vznikly prvoplánově ve snaze vyhladit volatilitu na finančních trzích − například zmíněné hedgeové fondy a deriváty −, mají ovšem i svou problémovou tvář: možnost využití (zneužití) ke spekulaci. V této souvislosti asi stojí za úvahu zamyslet se nad otázkou položenou Nassimem Nicholasem Talebem, tedy zda je volatilita opravdu tak negativní jev, že je jeho výskyt třeba výrazně omezovat, a proč si současný moderní ekonomický svět s volatilitou nerozumí.

Ještě v minulém století platilo, že pojišťovnictví prakticky beze zbytku plnilo svou funkci eliminovat finanční důsledky nahodilých událostí, které byly historicky deklarovány jako pojistitelné. Komplexita současného globálního světa, zejména pak nepřetržitý technologický pokrok, přináší vysoký komfort, ovšem ruku v ruce s tím i vyšší technologickou zranitelnost, rostoucí, ale velmi nerovnoměrně rozložené bohatnutí lidské společnosti, jež vyvolává sociální neklid a tendence k morálnímu hazardu a negativnímu výběru. To vše vytváří modifikované prostředí pro fungování finančních trhů a zvláště pak trhů pojistných. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že spekulace není kompatibilní s konceptem komerčního pojištění.

Bohatnutí společnosti projevující se zvýšenou koncentrací majetkových hodnot vede při přírodních, případně dalších (technologických) katastrofách k enormně rostoucím finančním důsledkům, které v těchto rozměrech již komerční pojišťovnictví přestává zvládat. Zmírnění finančních důsledků katastrof lze dosáhnout jejich vícezdrojovým financováním, tedy vedle komerčního pojišťovnictví zapojením veřejných financí a finančních trhů. Ty poslední lze do financování katastrof zapojit prostřednictvím derivátů, tedy instrumentů, jež v současnosti nemají nejlepší pověst. Tím se však znovu vracíme k ambivalencím tohoto světa.

Asi nám nezbývá než se smířit s faktem, že nelze najednou dosáhnout všech vrcholů magického trojúhelníku, jehož jednotlivými vrcholy jsou stabilita finančních trhů, klientská bezpečnost a zamezování morálnímu hazardu a negativnímu výběru a efektivnost finančních, potažmo pojistných trhů. Rovněž pak s faktem, že volatilita je legitimním stavem tohoto světa. A položit si otázku, zda je regulace tím nejvhodnějším nástrojem, jak její důsledky lidskou společností předjímat.