Když se před dvaceti lety pekla společná česko-německá deklarace, málokdo si představil, že roku 2016 už nebude minulost vzájemné vztahy tížit. Sudetoněmecký strašák se vytratil natolik, že veřejnost nijak neznervóznilo, když se do Prahy − ještě za premiéra Petra Nečase − vypravil předseda zemské vlády z Bavorska. Žádné davy nevyskočily na nohy ani letos, když se na pravidelný sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení se zdravicí dostavil ministr kultury Daniel Herman.

Jen tento posun by byl dobrým důvodem, aby návštěva kancléřky Angely Merkelové v Praze proběhla v poklidu. Ale počet demonstrací, ať jejích stoupenců či odpůrců, nahlášených předem napověděl, že tak jednoduché to nebude. Odlišnost je cítit i v pojmenování sporného bodu. Zatímco Češi spíše používají termín migranti, Němci raději mluví o žadatelích o azyl. Leckdo si všiml, že rozdíly se projevovaly ještě dříve, než loni v září kancléřka oznámila otevření německých hranic pro žadatele o azyl, kteří se několik měsíců hrnuli do Evropy přes Balkán, aniž by je někdo od Řecka až po Maďarsko dokázal anebo někdy vůbec jen zkoušel zastavit. Málokdo však zaznamenal, že dnes už rozdíly nejsou tak velké jako před rokem, protože například na ochraně vnějších hranic unie nebo Schengenu panuje shoda. A už vůbec se nemluví například o statistikách hlasování osmadvaceti členů Evropské unie, z nichž je zřejmé, že většinou se zástupci Prahy a Berlína spolu s dalšími shodnou.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se