Diagnóza eura podle nobelisty Stiglitze

Na summitu států Evropské unie, který v pátek začíná v Bratislavě, už všechny členské země zastoupeny nebudou. Po letošním rozhodnutí o vystoupení z unie se nezúčastní Velká Británie.

A zbývajících sedmadvacet lídrů se pokusí najít odpověď na to, jakým směrem má Evropská unie pokračovat.

V jejích nejmocnějších státech se po šoku z britského rozhodnutí objevil pocit, že tou nejlepší odpovědí je urychlení integrace ostatních členských zemí. Návrhů na prohloubení spolupráce je spousta. Opět se objevila idea společné evropské armády. Po utečenecké krizi se hledá také společná migrační politika. Ale jako vždy na vrcholu úsilí o hlubší integraci stojí dosud nejodvážnější integrační pokus − eurozóna, tedy společenství 19 unijních států platících jednotnou měnou.

Už před rokem ministři hospodářství Německa a Francie navrhli společný rozpočet eurozóny či daně. Po referendu v Británii padají ještě odvážnější návrhy. A pro Česko to najednou znamená hledání odpovědi na neustále odkládanou otázku: Už se vyplatí přistoupit k eurozóně?

Počkejme ale ještě chvíli s kategorickým ano či ne. Zastánci eura tvrdí, že společná měna podpoří hospodářský růst, Česko se ocitne ve stejném klubu s obchodně nejdůležitějším Německem a exportéři se zbaví volatility, tedy kolísání směnných kurzů.

Odpůrci se domnívají, že by s eurem Česká republika ztratila měnovou samostatnost, musela by přispět do záchranných valů, zbrzdil by se její hospodářský růst.

Nejprve by si ale obě strany měly přečíst novou provokativní knížku nobelisty Josepha Stiglitze, kterou vydal v srpnu. Co si tento americký ekonom myslí o současném nastavení jednotné měny, naznačuje už název publikace − Euro: jak společná měna ohrožuje budoucnost Evropy.

Slabší slábne, silný sílí

Stiglitzova kniha nepatří mezi prudké útoky na ideu společné měny. "Euro může a mělo by být zachráněno," píše ekonom. Ovšem dodává: "Ale ne za každou cenu. Ne za cenu recesí, depresí, které zachvátily eurozónu, zruinovaných životů a zničených ambicí."

Pomozme si příměrem k tuzemsku: První půlku knížky, která krutě odhaluje ničivou nedokonalost eurozóny, jako by psal Václav Klaus − byť ti dva se ve skutečnosti nemají rádi. Druhou polovinu, ve které Stiglitz navrhuje dalekosáhlou reformu eura, jako by psal Jan Švejnar.

Kdo sleduje ekonomickou debatu a pozoroval klinickou smrt eurozóny po roce 2010, samozřejmě ví, jaké názory profesor Stiglitz zastává. Vždyť byl i oficiálním poradcem řecké vlády a v této funkci dopiloval do extrému vlastní názor, že za problémy dlužníků mohou především ti, kdo půjčují a chtějí své peníze zpět.

Přesto je Stiglitzova kniha mimořádně podnětná: aby mohl navrhnout poněkud utopické řešení, musí nejprve vykreslit hloubku marasmu eura. A i když třeba nesdílíme Stiglitzovy závěry, před přistoupením k euru musíme zvážit všechny hrozby, které nobelista tak nelítostně popisuje.