Výstava na Pražském hradě vystihuje talent Ronyho Plesla, jenž umí kombinovat vysoké a nízké

Zamířit do Letohrádku královny Anny na Pražském hradě za výstavou designu by donedávna sotva někoho napadlo. Renesanční lusthaus byl přes výbornou polohu, dispozice i historický význam pro podobné příležitosti neužívaný. Nyní jej obsadil český designér Rony Plesl s retrospektivní výstavou své sklářské tvorby. Těžko mohl najít vhodnější lokaci.

Jedenapadesátiletý Plesl je představitelem generace, díky níž české sklo zažívá znovuzrození. Autor osciluje mezi dvěma polohami: tou první jsou komerční zakázky a spolupráce s výrobci, jako jsou Preciosa nebo Staropramen. Druhou, o poznání přitažlivější, je pak volná tvorba, do které prosakuje Pleslův cit pro sochu a architekturu.

Výstava na Hradě sleduje obě roviny a v obou vystihuje podstatu Pleslova talentu.

Přízemí letohrádku patří skleněným objektům, které fascinují kombinací křehkého luxusu a syrové bytelnosti. Precizně zpracované nadrozměrné diamanty autor uložil na podstavce z jednoduché dřevotřísky. Trefně tak ukazuje, že umělecké sklo − často chápané jako exkluzivní a finančně nedostupný předmět − lze vnímat i s odstupem a nadhledem.

Ambivalencí jsou protknuté také další objekty. Pozornost láká především černá mísa plná tisíců blyštivých korálků, které vybízí k hraní, ale svým třpytem zároveň vzbuzují respekt.

Výstava na Hradě vystihla Pleslův talent

Další 4
fotografie

Pleslovy inspirační zdroje mají široký záběr. Fascinace prostorem a scénografií je patrná u bílých i křiklavě růžových neonových kvádrů, do nichž designér umístil jednoduché geometrické objekty, například kužel či kvádr. V podobném duchu navrhovala scénu ruská avantgarda na začátku 20. století.

Dodnes Plesl pracuje s přímočarými tvary, absencí zdobnosti a strohým designem. Jen o metr dál už ale na zeď věší objekt, jehož rukopis je ornamentální a připomíná historické mosazné umyvadlo.

Do druhého patra renesanční budovy autor umístil sbírku děl pro každodenní potřebu. Desítky váz, sklenic a mís hrají různými barvami, tvary i velikostmi. Jsou na stolech těsně vedle sebe, mají málo prostoru a fungují spíš jako kompaktní celek, než aby je divák vnímal kus po kusu. Tady vládne duch konzumu a nadbytku.

Nejvýraznější na celém tomto bazaru sklářské všednodennosti je dvojice opulentních lustrů, stylově zavěšených nad improvizovanou postelí s nebesy.

Do renesančního letohrádku tyto objekty přinášejí zhýralou atmosféru baroka. Jsou majestátní, sebevědomé a představují přesně tu dávku snobismu, proti které se Plesl jindy vymezuje. A přesně v tom tkví jeho osobitost. Schopnost kombinovat vysoké a nízké umění, volnou tvorbu i užitý design, práci pro masy s exkluzivními zakázkami. Rony Plesl se nebojí přecházet od jednoho k druhému.