Knižní veletrh ve Frankfurtu dal prostor Syřanům, Garton Ash hovořil o společnosti jen zdánlivě otevřené

Na mezinárodním knižním veletrhu, který se konal koncem uplynulého týdne v německém Frankfurtu nad Mohanem, se nechodí kolem horké kaše. Účastníci otevřeně mluví o tom, co se děje ve světě. Tak například: je na něm zakázáno asi sto tisíc knih. Při zahájení veletrhu to uvedl jeho prezident Jürgen Boos a vyzval k boji za svobodu slova. Proto také ve Frankfurtu dostalo prostor šest nakladatelství z válečné Sýrie.

Diskuse a čtení se soustředily na Islámský stát, ale rovněž na Ukrajinu. A zazněl také dopis turecké novinářky a spisovatelky, která má paradoxně shodné příjmení se "svým" prezidentem − Asli Erdoganové. Ta je vězněná za solidaritu s kurdskou a arménskou menšinou. Erdoganová v dopise vyzvala k hledání pravdy prostřednictvím literatury.

V Turecku je uvězněno 130 spisovatelů a novinářů a 140 mediálních, literárních či obecně kulturních subjektů bylo zrušeno.

A pravda se ve Frankfurtu hledala poctivě: proti prezidentu Erdoganovi tu demonstrovali Turkové, vlna odporu se vzedmula i proti oficiální reprezentaci v íránském stánku.

Pravda a láska se pravidelně skloňovaly také ve stánku českém, který připomínal nedožité 80. narozeniny Václava Havla. Vystoupili zde teolog Tomáš Halík, novinář Karel Hvížďala i spisovatel a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Ruský stánek sousedící s českým oproti dřívějším ročníkům veletrhu zdesetinásobil počet i hlasitost čtení a diskusí.

Knižní veletrh ve Frankfurtu dal prostor Syřanům, Garton Ash hovořil o společnosti jen zdánlivě otevřené

Dalších 5
fotografií

Čestným hostem veletrhu byly Nizozemsko a Flandry. Svou instalaci koncipovaly jako mořskou pláž: příchozí si na ni lehl a někdo mu do ucha šeptal básně. Moře bylo pojímáno jako sdílený prostor, poetický, ale také politický fenomén. Co všechno najdeme na pláži? Připlouvají sem předměty, ale také lidé se svými příběhy.

Nizozemci a Flandřani hýřili nápady. Návštěvník si mohl nechat zjistit diagnózu a pak předepsat lék v knižní podobě. Nebo prožít příběh viděný přes brýle, které simulují virtuální realitu − vybrat si mohl zážitek viděný očima psa nebo třeba ženy, která skočí z balkonu. Křehkost existence šlo zažít na vlastní kůži.

Významnou Německou knižní cenu ve Frankfurtu získal Bodo Kirchhoff za román Příhoda (Widerfahrnis). Vypráví v něm o lásce ve stáří, v niž se už nedoufalo. Hrdinové románu, Reither a Leonie, jedou do Itálie a potkají uprchlici, děvče, jehož osud jim nemůže být lhostejný.

Podle poroty se Kirchhoffovi podařilo napsat formálně vynikající text, v němž se spojuje existencialita soukromé a politické roviny života.

Jeden z významných hostů veletrhu, britský historik Timothy Garton Ash, ve Frankfurtu představil letošní knihu Svoboda projevu.

Podle Ashe je dnešní multikulturní společnost otevřená jen zdánlivě, existuje prý pouze několik témat, o nichž lze upřímně diskutovat. Internet ulehčuje komunikaci spíš formálně, mnohé lidi však přivádí k popudlivosti.

"Státy jsou psi, firmy kočky a my jsme myši," vysvětluje Ash s tím, že ty největší kočky jsou mocnější než všichni psi. Tedy že i největší státy jsou pod vlivem firem.

Data jako munice, internet jako dobrý sluha, ale zlý pán jsou také tématem románu Američana Jaretta Kobeka nazvaného Nesnáším tenhle internet, který byl ve Frankfurtu představen.

Islámskému státu coby největší hrozbě současnosti bylo na veletrhu věnováno několik diskusí. Německý sociolog a sociální psycholog Harald Welzer v jedné z nich popsal současnost jako dobu "postteroristickou". Teroristé jsou v ní novodobými hrdiny, protože je tak mnohdy prezentují média. Taková heroizace je rovněž jednou ze strategií Islámského státu při verbování nových vojáků.

Welzer se domnívá, že s naším hrdinstvím je to bídné, zajímá-li nás víc nový model iPhonu než nekončící bombardování Aleppa.

Politický rozměr a existencialita frankfurtskému veletrhu sluší. Návštěvníci si mohli kromě odznáčků s Václavem Havlem, předepsané léčby knihou či metafyzického zážitku s virtuální realitou odnést i nutkavý pocit, že musí převzít zodpovědnost za dění na této planetě.