Vypadá to tak, že malý národ nezmůže skoro nic. Malé národy jsou oproti těm větším slabé, nemají „politický výtlak“ a nemají ho ani ekonomicky. Velké národy mají silnou armádu, kterou mohou (a vždy budou) mít jaksi v pozadí, a to bude jejich argumentům, ať už budou jakékoli, dodávat patřičnou sílu, ať už ji využijí nebo ne. Také se často říkává, že dějiny píšou vítězové, a těmi vítězi se myslí mocenští vítězi, tedy ti, kteří vyhráli fyzické války, kdy silou pokořili toho či onoho oponenta.
Vypadá to tedy tak, že malé národy toho moc nezmůžou. Musí čekat, co padne jako drobek ze stolů mocných. Musí doufat, že se k nim mocní budou chovat shovívavě, a to jim také dává jistý recept na vlastní chování: Moc nedráždit, přizpůsobovat se, nejít nikomu proti srsti a kde je to možné, tak se nějak vlísávat do přízně těch velkých. Speciálně národy, které žijí mezi dvěma velkými mocnostmi si musí dávat pozor – život mezi velkými kameny není pohodlný a už vůbec ne bezpečný. Nechcete přece nazlobit ani jednoho, ani druhého. To pak často vede k domněnce, že nejlepší strategií je moc si nevyskakovat, nedráždit, nepřicházet s ničím novým, mít tak trochu gumový názor na cokoli a diplomaticky a trošku nervózně vždy říkat to, co se líbí právě tomu, s kým jste v místnosti. Prostě v tom bruslit, „nic neřešit“, protože o věcech stejně nerozhodujete vy, důležité věci se dějí mimo vás a vy jen tak paběrkujete.
Co se dočtete dál
- Jak se z malých národů stávají velké.
- Jak zdánlivě malí přicházeli z převratnými myšlenkami.
- Co to znamená pro dnešní Česko.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.






