Plzeň uvede muzikál Steigerwalda a Březiny o Lídě Baarové, filozofuje formou bonmotů

Až se bude hledat jméno pro letošní rok, mohlo by znít Lída. Po hraném filmu Filipa Renče a dokumentu Heleny Třeštíkové nyní přichází slavná herečka Lída Baarová do třetice. Tentokrát jako ústřední postava muzikálu Liduschka (Baarová), jehož premiéru uvede v sobotu plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla.

Skladatel Aleš Březina a libretista Karel Steigerwald zvolili téma, které českým tvůrcům po roce 1989 nedá spát. Meziválečná filmová herečka Lída Baarová je jednou z největších celebrit v dějinách tuzemského showbyznysu, a tím i vynikajícím zrcadlem pro obraz doby, kdy se za špatná rozhodnutí platilo nejen majetkem a kariérou, ale často životem.

Zapletla se s nacistickým ďáblem Josephem Goebbelsem a milostná avantýra poznamenala celý její život. Někdo v Baarové pořád vidí nebezpečně krásnou a svůdnou herečku, jiný vypočítavou kariéristku a zlatokopku, pro kterou byly vztahy především oporami na cestě vzhůru. Ale další ji považují jen za nešťastně, hloupě a nerozvážně zamilovanou ženu, která šla za hlasem svého srdce bez ohledu na okolnosti.

Muzikál Aleše Březiny a Karla Steigerwalda si nevybral ani jeden z možných úhlů pohledu − dívá se na Baarovou ze všech stran najednou. Vychází ze skutečných situací, ale nehraje si na životopisný dokument. Sleduje osobnost proslulé herečky, které s ironickou něhou dává jméno Liduschka.

Skladatel Březina je autorem dvou dokumentárních oper − Zítra se bude… a Toufar. První je věnovaná procesu s Miladou Horákovou, druhá knězi umučenému v komunistickém vězení. Obě vycházejí z dobových materiálů, libreta jsou sestavena z přesných citátů.

Libretista Steigerwald v Liduschce (Baarové) sice rovněž sleduje velký příběh odehrávající se v krutě dramatické době, ale místo realistické fotografie kreslí cyklus karikatur.

Libreto si hraje se vším možným, cituje a parafrázuje klasiky, staré filmy i bizarní jazyk dnešních zákonodárců. Muzikál si i zafilozofuje, ale zůstává muzikálem a dělá to lehce. Spíš formou bonmotů a vtípků, třeba na dětství Adolfa Hitlera, který údajně kradl spolužákům svačiny. Objeví se milenec Lídy Baarové, herec Gustav Fröhlich, režiséři Otakar Vávra a Federico Fellini, postavy defilují jako na rozměrném orloji.

Aleš Březina staví velká muzikálová čísla, hudba je rozkročená od retro kousků evokujících předválečný kabaret a dobový sweet jazz až po současný beatbox.

Muzikálem procházejí postavy dvou klaunů, Battisty a Pergolesiho, jejichž výstupy připomenou forbíny Jiřího Voskovce a Jana Wericha v Osvobozeném divadle. Druhý z dvojice V + W se ale v Liduschce objeví také "osobně" s variací na vlastní výrok o člověku, který má koukat, aby byl. Jenomže ten člověk je žena a spí s Goebbelsem.

"Baarová, jsi tak krásná, prodli jen!" oslovuje německý ministr propagandy oslnivou ženu parafrází Goethova Fausta. Baarová prodlévá v českém povědomí, i když úplně jinak, než jak si v mládí představovala. Ostatně i muzikál Liduschka (Baarová) nakonec nevypráví ani tak o ní, jako o nelítostném osudu, zmařených kariérách, kolaborantství, pokrytectví a převlékání kabátů.