Pozoruhodný film z BBC míří do kin. Mapuje projekt klavíristy Andsnese a vznikal na Pražském jaru

Střih. Začíná hrát Beethovenův Klavírní koncert č. 2. Před kamerou se objevuje norský klavírista Leif Ove Andsnes a kráčí chodbami pražského Rudolfina, kde ze zarámovaných fotografií shlíží Karel Ančerl či Rafael Kubelík. Andsnes sedne za klavír a začne mluvit tak zapáleně, jako by obracel na víru. "Mám čím dál silnější pocit, že smysluplnější hudba než Beethovenova neexistuje," říká.

O devadesát minut později těžko nesouhlasit. Film nazvaný Concerto − putování s Beethovenem zachycuje Andsnesovu čtyřletou dřinu na Beethovenových pěti klavírních koncertech. Tři z nich snímek představuje v kulisách Rudolfina, kde Andsnes v letech 2012 a 2014 vystoupil na festivalu Pražské jaro.

Snímek, jenž měl minulý měsíc premiéru na BBC a v lednu vstoupí do českých kin, teď v Praze představil jeho režisér Phil Grabsky. Je to profesionál, jenž televizní a filmové dokumenty natáčí přes čtvrt století. Andsnese poznal při práci na projektu o Mozartovi.

"Nevyznal jsem se v hudbě, takže jsem si najal pomoc," vysvětluje Grabsky v rozhovoru pro HN, jak dostal doporučení na Andsnese. A proč ho pak klavírista zaujal. "Byl přívětivý, komunikativní, nosil džíny, žádná primadona. Jeho zápal pro hudbu mě nakazil," dodává režisér.

Tím začala dlouholetá spolupráce − Andsnes vystoupil v Grabského dokumentech o Beethovenovi i Chopinovi. A pak režisérovi jednou řekl, že se hodlá pustit do Beethovenova vrcholného díla, klavírních koncertů. Shodou okolností v době, kdy je Grabsky poslouchal v autě a přemýšlel, zda by šlo natočit film a vyprávět o Beethovenovi jen skrze tuto malou část jeho díla.

"Z dřívějších natáčení v koncertních síních už jsme věděli, že štáb většinou nikam nesmí a může natáčet jen při zkouškách. Což je po pravdě řečeno důvod, proč filmy o klasické hudbě bývají tak nudné," popisuje režisér, jak s Andsnesem dohodl, že část snímku natočí v pražském Rudolfinu. "Potřebovali jsme být na pódiu, snímat klavíristu i orchestr. Od první minuty v Rudolfinu nám všichni nezvykle vycházeli vstříc," zdůrazňuje.

Koncertní výkony Andsnese a ansámblu Mahler Chamber Orchestra v Praze nakonec film zachytil ze třinácti úhlů, což mu přidává na svižnosti. A kameře pomohlo, že Andsnes měl na koncertech klavír přímo mezi hudebníky a publikem, k němuž seděl zády.

Režisér tak v jednom záběru mohl mít klavíristovu tvář i tváře posluchačů. "Dokonalý záběr," libuje si Grabsky a dále chválí fotogenické členy orchestru za to, jak s klavíristou udržovali oční kontakt.

Grabsky pro film zpovídal hudebníky i novináře, nakonec dal ale prostor jen dvěma hlasům: Andsnesovi a Beethovenovi. Klavírista většinou zpoza nástroje komentuje skladatelova díla. A Beethoven promlouvá skrze úryvky ze svých dopisů, které film zasazuje do širších souvislostí − zejména skladatelova boje s hluchotou.

"Natočil jsem ten film pro lidi, kteří Beethovena znají a milují, i pro ty, kteří o něm nikdy neslyšeli," dodává režisér.