Designérská dvojice Olgoj Chorchoj obrozovala skomírající fabriky. Teď vystavuje v Brně

Design si představovali tak, že návrhář vytvoří telefon nebo mixér a vrcholem jeho kariéry bude místo v podniku ETA Hlinsko. To bylo na konci osmdesátých let, kdy se Michal Froněk a Jan Němeček − budoucí slavné duo Olgoj Chorchoj − ocitli ve stejném ateliéru na VŠUP. Pak se hodně věcí změnilo.

Příběh jedné z nejslavnějších českých designérských značek, která trvá už čtvrtstoletí, od minulého týdne vypráví retrospektivní výstava v Moravské galerii v Brně.

Naštěstí ji nepřipravili sami designéři, ačkoli i výstavnictví patří do jejich portfolia. Kurátoři Lada Hubatová-Vacková a Rostislav Koryčánek dotáhli přehlídku dál než jen k efektní a vtipné prezentaci nejnovějších prací studia, jak jsou Olgoj Chorchoj zvyklí sami sebe představovat na milánském Salone del Mobile, vídeňském Design Weeku nebo na Designbloku v Praze.

"Výstavu jsme chtěli udělat jinak, ale kurátoři nás přetlačili," říká Michal Froněk, podle kterého by sami od sebe například nevystavili své nejstarší, postmoderní práce inspirované polistopadovým pedagogem a designérem Bořkem Šípkem. A už vůbec by neukazovali svou sbírku starých věcí z éry socialismu, jejichž design je ovlivnil.

Kdo by se také chlubil, že měl rád Neználka? "Neználek je vlastně kniha velice pitomá − velmi levicová a povrchně moralizující. Co z ní ale udělalo jednu z mých nejoblíbenějších, jsou ilustrace Jaromíra Zápala. Ty designy aut! Ty futuristické předměty, ta architektura Slunečního města! Tak mile naivní a přitom plné invence − předobraz moderny mixovaný se socialistickým realismem," popisuje Jan Němeček a spolu s Froňkem vzpomínkovými popisky doprovází i další vystavené oblíbené věci: gramofon s přenoskou připomínající veselé zvířátko, obří injekci na proplachování uší, pistoli nebo malou přenosnou televizi. Z té sice bolí oči, zato má krásný tvar.

Obroda fabrik

Dalších 10
fotografií

Otevřenost a také pečlivost je největší kvalitou výstavy, která mistry stylizace a autory dokonalých, leckdy technicistních a chladných objektů polidšťuje. Olgoj Chorchoj nakonec uznávají, že to bylo dobré rozhodnutí, když přistoupili na úplné vyložení karet.

Našli lehce ironický způsob, jak vystavit i své překonané objekty: porcelánové kalíšky na špičatých nožičkách, extravagantní zrcadlo se žárovičkami nebo černobílou skříň se zubatým reliéfem, které jsou příliš zakotvené v postmoderní estetice a především zjevně v zajetí tvarosloví jejich učitele Bořka Šípka.

V sále Uměleckoprůmyslového musea jsou tyto věci vyložené na velkém platu, které podpírá starý sektorový nábytek. Skrumáž skříní, polic, věšáků a drátěných držáků na květináče do sebe smontoval výtvarník Jiří Černický, který s Olgoj Chorchoj nevystavuje poprvé. Teď jim pomohl ukázat kontrast devadesátých let. Z nudné estetiky masové socialistické produkce vytryskly divoké a hýřivé nápady začínajících designérů.

Jeden z objektů je ale mimořádný: punková stolička Denis, kterou tehdejší studenti Froněk s Němečkem vyrobili na Workshopu ve Vitra Design Museu, kam se zásluhou svého učitele dostali už v roce 1990. Sešli se tam studenti z celé Evropy.

Na workshopu vedeném charismatickým Italem Denisem Santachiarou se dva Češi stali hvězdami. Byli drzí a na rozdíl od ostatních měli řemeslné základy − Froněk je vyučený opravář leteckých strojů, Němeček v uměleckých řemeslech. V továrně Vitra si sami vysoustružili nožičky a sedák pro svou bizarní židličku vyrobili z polyuretanové hmoty, kterou nechali "prorůst" skrz děrovaný plech.

Designér Santachiara jim hned nabídl práci v Milánu. Pražští studenti, kteří si nad prvním společným výrobkem řekli, že by mohli zkusit kariéru ve dvou, to ale odmítli. "I když je oběma Olgoj Chorchoj blízký cynismus a znevážení všeho, když se jich zeptáte, proč Santachiarovu nabídku nevyužili, zcela vážně říkají, že 'přece tehdy museli obrodit ty naše skomírající fabriky'," píše v katalogu kurátorka Lada Hubatová-Vacková.

Jak dokazuje výstava, příležitostí ke spolupráci s továrnami, které po privatizaci těžko hledaly způsob restartu, měli Olgoj Chorchoj hodně. Dnes jsou externími poradci nábytkářské firmy TON, jako umělečtí ředitelé pracují pro novou sklářskou firmu Bomma, spolupracují s nožířskou továrnou Mikov, navrhli hodinky pro značku Prim.

V brněnské expozici jsou vystaveny sériově vyráběné předměty i proslulé prototypy Olgoj Chorchoj − třeba hladký, aerodynamický karbonový stůl z roku 1998 inspirovaný Hvězdnými válkami. Sedával za ním generální ředitel České pojišťovny.

Nejkrásnější na výstavě je sál věnovaný sklu − spektakulárně nasvícené křišťálové soupravy či projekce ručního foukání a tvarování skla ve sklářské huti, která je promítána na jedné ze stěn galerie.

Dvojice, která si název vybrala podle mongolského mytického pouštního červa, dnes ročně pracuje na dvaceti zakázkách − od prací na míru po sériové výrobky. Nože Mikov se vyrábějí po tisícovkách, židle pro TON se počítají v desetitisících a sklenice Prazdroj určené pro světový trh jsou produkovány v milionech kusů.