VŠE o ...hloupých a chytrých penězích

S termíny "dumb" (hloupé) a "smart" (chytré) peníze se setkáváme zejména v oblasti investic do startupových projektů. Neznamená to tedy, že peníze, které máte nyní v peněžence, jsou hloupé nebo chytré. Jsou to "jenom" peníze a jejich chytrost nebo hloupost z nich teprve dělá způsob, jak s nimi nakládáme. A aby toho nebylo málo, hloupé peníze mohou někdy být vhodnější než ty chytré.

Zjednodušeně lze uvést, že hloupé peníze vkládá investor do firmy v případě, že chce za svoji investici získat jasný výnos či podíl a nehodlá se osobně podílet na jejím strategickém vedení, nebo dokonce každodenním chodu. Naopak u investora, který vkládá do firmy peníze chytré, se předpokládá, že s nimi přináší svoje know-how, osobní zájem firmě pomoci v růstu, otevřít trhy nebo pomoci vyřešit problémy dalšího rozvoje firmy. Proto se také většinou v základních poučkách uvádí, že start-up hledající investora by měl raději zvažovat přijetí investice v chytrých penězích než v těch hloupých.

Realita bohužel není tak jednoduchá. Každá fáze vývoje startupového projektu předpokládá jiný typ investorů. Na počátku − ve fázi myšlenky, prototypování nebo uvádění produktu na trh, je opravdu vhodnější uvažovat o penězích chytrých. Know-how s nimi spojené umožní firmě překonat počáteční problémy růstu a ušetří jí investice do expertů, které by si v této fázi nemohla dovolit. Naopak s postupujícím rozvojem se pro firmu zvyšuje dostupnost a snižuje cena peněz hloupých.

Chytré peníze jsou také významně dražší. Investor v nich oceňuje svoje vlastní know-how, a proto nabízí obecně horší podmínky. Nižší investicí za vyšší podíl ve firmě si vlastně hradí svoje služby. Ocenění tohoto přínosu však není jednoduché, a start-upy tak mají těžkou vyjednávací pozici. Musí odhadovat, zda slibovaný přínos investora je opravdu takový, aby vyvážil horší podmínky investice. Proto se také doporučuje chytré peníze a nabývání podílu za ně rozdělit do postupných fází, vázaných na dosažení určitých ukazatelů výkonnosti, a minimalizovat tak riziko nesouladu očekávání obou stran.

V České republice je v této chvíli bohužel stále nedostatek chytrých peněz pro úvodní fáze startupových projektů. To dalo vzniknout nové formě peněz, které lze označit jako "vychytralé". Někteří investoři totiž za své chytré peníze požadují ručení směnkou, nemovitostí nebo jiným aktivem. V případě úspěchu pak budou mít významný podíl ve firmě, v případě neúspěchu projektu naopak získají zpět to, co investovali. Do rizika − a velkého − jdou v této variantě pouze vlastníci start-upu, protože neúspěch jejich podnikatelského záměru je v tomto případě zadluží na řadu let dopředu. To rozhodně není férové jednání, které by ve startupově rozvinutějším zahraničí investorovi nemohlo vůbec projít a do našeho startupového ekosystému by také patřit nemělo.

Závěrem lze tedy shrnout, že jak chytré, tak hloupé peníze mají pro start-upy smysl. Nelze je ale spojovat s charakterovými vlastnostmi investora. Vychytralé peníze naopak investora vystihují zcela přesně.