Brexit, ventil frustrace

Rok 2016 se bude v britské historii navždy dělit na období před 23. červnem a na dobu po tomto osudném datu. V červnu bláznivého roku seděl v křesle ministerského předsedy pevně David Cameron, chudé britské regiony si s přispěním unijních peněz chystaly ambiciózní projekty, BBC trhala peoplemetry s pekařskou show Great British Bake Off a fotbalisté Leicesteru se kochali nečekaným triumfem vítěze Premier League. V závěru roku 2016 hospodaří v Downing Street číslo 10 Theresa Mayová, David Cameron už není ani poslancem a sepisuje memoáry, Great British Bake Off se přestěhovala na Channel 4 a Leicester je zralý na sestup. Hlavně ale britské regiony seškrtaly odvážné plány spolu s tím, jak Spojené království už brzy zamává šátečkem Evropské unii.

Královna Alžběta II., která si údajně brexit přála, ve vánočním poselství poradila svým poddaným, aby se zhluboka nadechli. To je správný postřeh, protože od 24. června většina obyvatel Spojeného království lapá po dechu. Jak poražení, kteří vesměs dlouho odmítali šokující výsledek přiznat, tak vítězové, z nichž si ti chytřejší záhy uvědomili, že celkem není co slavit. Bude za pár let ostrovní království ještě opravdu "Spojené" a Británie stále "Velká"?! Šok z odchodu z EU země asi vstřebá, i když nejspíš půjde o brutální očistec, a to nejen čistě ekonomický. Jsem přesvědčený, že hlavní zatěžkávací zkouška čeká obsah slova "United…" Neumím si představit, že by Skotsko za takových pět deset let bylo se zbytkem Spojeného království ve stejném svazku, jako je nyní. Nemusí to ale přitom znamenat úplnou nezávislost Skotů.