Že by Charta 77 patřila historii?

Ptát se, co z Charty 77 beze zbytku platí i dnes, může vypadat nemístně. I z letmého srovnání je patrné, že konkrétní důvody, které tehdy vedly k jejímu vzniku, pominuly. Vedoucí úlohu komunistické strany, která jí zajišťovala monopol na moc, z ústavy státu vymazali sami poslanci této strany v prosinci 1989. Právní řád v naší společnosti funguje, byť mnohdy nedokonale, ale nesrovnatelně s dobou, kdy o rozsudcích politických oponentů rozhodovala nejužší špička KSČ a soudy pouze vykonávaly její vůli. A i když noviny mají daleko k dokonalosti, šíře svobody slova nabízená i prostřednictvím nynějších sociálních sítí je s dobou vzniku Charty 77 neporovnatelná.

Tak proč a čím by mohla, a možná dokonce měla Charta 77 inspirovat a v jistém ohledu zavazovat? Odpověď je v základní myšlence, kvůli níž vznikla: brát vládce za slovo, aby dodržovali ústavu a zákony, aby platilo, že "co je psáno, to je dáno", aby nad zákonem nebyly postaveny neveřejné zákazy a příkazy, pokyny, které nejsou nikde zaznamenány, a proto je není možné hodnotit a soudit. To vše je nutný a potřebný předpoklad, aby platila společenská smlouva, na níž je založen novodobý stát, kde vládce není vládcem z milosti Boží, a vládcem není ani skupina lidí jen proto, že si to jedna strana nechá vytesat do ústavy a pro jistotu si vedle policie a armády pořídí ze svých členů vlastní ozbrojený sbor, aniž by se namáhala si k tomu alespoň schválit nějaký zákonný podklad.