Kolik knih smí Arab vozit v kufru auta? ptá se román izraelské spisovatelky Doronové

Ona se tolik bála sebevražedných palestinských atentátníků, že svým dětem nedovolila ani o narozeninách jít do kina nebo na pizzu. On zase musel utěšovat vyděšeného synka, kterého izraelský voják cestou ze školy nechal vysvléknout do spodního prádla.

Izraelská spisovatelka z Tel Avivu a palestinský profesor italštiny z Jeruzaléma se potkali na mírové konferenci v Římě. Své opatrné přátelství plné nevyslovených předsudků se po konferenci pokusili přenést domů. Jaké dramatické okamžiky to přineslo, popisuje Lizzie Doronová ve své nyní česky vydané knize Kdo je to sakra Kafka?.

"Vím, že co jsem potkala Nadíma, začala jsem budit veřejné pohoršení," píše Doronová, která se už před "Římem" naučila svůj strach z džihádistů oddělovat od paušální nenávisti vůči Arabům, ale teď se ocitla ve dvojím ohni: když je mezi svými, kazí zábavu řečmi o svízelných situacích muslimů v Izraeli, když je s Nadímem, vymezuje se proti jeho výčitkám a jeho ignorace holokaustu ji rozpaluje.

Přesto je fascinovaná tím inteligentním, šaramantním a činorodým mužem, který kontaktem s ní riskuje mnohem víc.

Přitahují ji jeho příběhy z Izraelem okupovaného území, které jako by vypadly z Kafkových románů: když líčí, jak úřady zrušily názvy ulic i čísla popisná, jak se rodiče do ulice před arabskou školou naučili vjíždět couváním, protože značky z obou stran "kafkovsky" ukazují jednosměrku, jak Nadíma během stěhování nechal izraelský voják vyskládat z kufru auta půlku knihovny, protože mu přišlo podezřelé, že by Arab měl tolik knih. Anebo o jeho ženě Lajle, která nemůže opustit Jeruzalém a odjet za rodiči do Gazy, protože už by nedostala povolení vrátit se zpět, i když tu má muže a dva syny.

Kvůli Nadímovi se autorka donutí překonat své trauma: přijede jej navštívit do Jeruzaléma, kde nebyla od smrti své kamarádky, již zabil v tamní kavárně palestinský atentátník.

Román Lizzie Doronové je autentický, i když ne doslova, přesné reálie by "skutečného" Nadíma vystavily smrtelnému nebezpečí ze strany jeho souvěrců.

Ani Doronová však za svou otevřenou výpověď nezůstala bez trestu: knihu jí v Izraeli odmítli vydat a přestala být také zvána na oficiální literární události.