K čemu je drsné slovo v dnešní politice

Takhle jsem ho nikdy mluvit neslyšel," reagoval konsternovaně Andrej Babiš, když o něm premiér Sobotka napsal na Facebooku, že na daních důkladně oje*al český stát. A Babišovi podporovatelé hned spustili, že premiér takhle nemá co mluvit, neboť tím degraduje svou funkci. Je to zajímavé, protože sám Andrej Babiš nejde pro drsné výrazivo daleko. Celé to připomíná rozhořčený údiv vojáků sedmé kavalerie gene­rála Custera, když jim u Little Bighornu začaly hvízdat kolem uší první kulky z ukořistěných karabin: "Takové zbraně přece indiáni vůbec nemají mít, to není fér, to neplatí!" V Babišově případě: "Drsně se přece můžu vyjadřovat jen já! Tradiční strany se mají vyjadřovat tradičně, tedy klidně a zdvořile, a následně také klidně a zdvořile zemřít, jak jsem jim to naplánoval! Tohle není fér!"

Pozdvižení v Babišově táboře je namístě. Podceňovanému Bohuslavu Sobotkovi zjevně došlo, že se slušností skutečně dojde maximálně do politického hrobu, a rozhodl se změnit směr. Uvědomil si to, na co nedávno upozornil polský politolog Slawomir Sierakowski: Příznivci populistů (Sierakowski píše o přívržencích Donalda Trumpa, ale platí to obecně) vidí v drsném vystupování důkaz odhodlání a kompetence, zatímco zdvořilost, respekt k faktům a klidné řešení problémů považují za průvodní znaky neplodného elitářství. Ti, kdo chtějí proti populismu bojovat, se tudíž musí smířit s tím, že se slušností a fakty nevystačí. Musí předvést voličům odhodlání a přiměřenou míru bezohlednosti. Což je právě to, co Sobotka začal, byť zatím poněkud neohrabaně, činit.