Je to krutý příběh, říká pěvkyně Opolaisová o Rusalce. V sobotu ji zazpívá v přenosu do kin

Když lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová prvně zpívala Rusalku v Bavorské státní opeře v Mnichově, bylo to pod taktovkou Čecha Tomáše Hanuse. Několik dnů zkoušeli, až se Hanus osmělil a zeptal se: "Kristine, vaše (zpívaná) čeština zní nesmírně povědomě. Nemluvíte vy náhodou česky?" Opolaisová mu odvětila, že nikoliv. Při zpěvu Rusalky si prý jen jako Češka připadá.

Ten pocit bude mít znovu v sobotu, kdy ztvární Rusalku v přímém přenosu Dvořákovy opery z newyorské Met do českých kin.

Půjde o velkou událost. V únoru 2014 přenos starší inscenace s pěvkyní Renée Flemingovou přilákal do českých kin devět tisíc diváků, další ho sledovali na velkoplošné obrazovce na pražském náměstí Republiky.

Také teď mají mnohé biografy vyprodáno, sedm jich oznámilo další projekce ze záznamu a například pražský Světozor Rusalku netradičně uvede ve velkém i malém sále zároveň. Oba už jsou vyprodané.

Kristine Opolaisová o tom samozřejmě slyší poprvé. "To znamená, že v Česku budu konečně hvězdou?" ptá se nadšeně. "Tak tam všem vyřiďte, že do toho vložím celé srdce!"

Opolaisová má k Rusalce vztah. Právě temně laděná mnichovská inscenace této opery, kterou roku 2011 režíroval Rakušan Martin Kušej, pěvkyni vynesla mezinárodní uznání. "Tehdy vše začalo, Rusalka mi otevřela dveře do světa," říká interpretka, která v roli zaujala hereckým výkonem i odvahou.

"Opolaisová musela na jevišti celé první dějství pobíhat v bílém negližé. Bylo to trochu jako v těch soutěžích, kde dívky v mokrých tričkách ukazují poprsí," poznamenala Renée Flemingová, na kterou ale Opolaisová udělala dojem zejména podáním árie Měsíčku na nebi hlubokém.

Newyorská inscenace, kterou v sobotu uvedou česká kina, je tradičnější. Americká divadelní režisérka Mary Zimmermanová zasadila Rusalku do pohádkových kulis. "A spousta lidí ji skutečně vnímá jako magickou, romantickou pohádku," dodává pěvkyně Opolaisová.

"Pro mě je to ale krutý příběh o tom, jak Rusalka vstoupí do světa lidí, který ji raní. Takhle vnímám svět, ve kterém žijeme: jako nebezpečné, kruté místo, kde člověk trpí a musí se ohánět, aby přežil. Rusalka se to rychle naučí."

Na tom, jak Opolaisová vnímá svět, se zřejmě podepsalo její zázemí − pěvkyně pochází z chudé, nemocemi sužované rodiny. Jako začínající umělkyně sama mnohokrát zápasila o kariéru.

"Na mě příběh Rusalky působí opravdově. Asi proto mám tu roli tak ráda, že do ní mohu vložit všechny emoce. Miluji také Pucciniho opery, ale jestliže Pucciniho mám v krvi, Dvořák je v mé duši," praví poeticky.

Při práci na newyorské inscenaci prý Opolaisová svůj výkon oproti Mnichovu ještě zlepšila. A leccos se naučila od britského dirigenta Marka Eldera. "Dbá na každý detail. Kdykoliv jsem mu namítala, že jsem v Mnichově některou pasáž zpívala jinak, říkal: věř mi, že takhle je to správnější. A měl pravdu," dodává.

Mnoho operních pěvců při návštěvě Česka vyjadřuje údiv nad tím, jak je čeština složitá. Opolaisová s ní statečně bojuje už dlouho: například v létě bude v Lipsku a ve Vídni zpívat v češtině pod taktovkou svého manžela Andrise Nelsonse, šéfdirigenta Bostonského symfonického orchestru. Kromě dalších Dvořákových děl bude mít na programu árii Dobrá! Já mu je dám!… Jak je mi? ze Smetanovy opery Dalibor.

"Je jednou z mých nejoblíbenějších. Chtěla bych s krásnou českou hudbou seznámit co nejvíc lidí," dodává.