Recenze filmu Bába z ledu: Ledy se hnuly a režisér Sláma do kin přivedl silnou ženu

Protagonisty filmů režiséra Bohdana Slámy bývají životní outsideři, kteří se straní většinové společnosti a nacházejí se ve složitých situacích citových, sociálních i existenčních. Slámův pátý celovečerní snímek zemitě nazvaný Bába z ledu, který měl včera premiéru v kinech, se však nejen s ohledem na ústřední postavu z předcházející autorovy tvorby poněkud vymyká.

Titulní aktérkou, znamenitě ztvárněnou slovenskou herečkou Zuzanou Kronerovou, je naopak silná žena, byť i ona se ke své nepoddajnosti a k odvaze radikálně změnit vlastní život musí postupně dopracovat. Ovdovělá matka dvou synů a zároveň babička tří vnoučat zpočátku řeší jen problémy svých dětí a snach. A úzkostlivě dbá na to, aby během pravidelných sobotních obědů rituálním servírováním polévky ze starožitné porcelánové mísy udržovala falešnou iluzi normálně fungující rodiny.

Její rodina však normálně nefunguje. Matčini slabošští synové, kteří ve svých partnerských vztazích hrají druhé housle a mezi nimiž neustále doutnají konflikty plynoucí z jejich odlišného sociálního postavení, ji zcela bezostyšně využívají. Zásadní zlom v hrdinčině životě přinese až náhodné setkání se samorostlým otužilcem, jehož ztělesňuje Pavel Nový.

Zatímco první tři Slámovy filmy − Divoké včely, Štěstí a Venkovský učitel − pojednávaly o hledání lásky v nejrůznějších podobách, režisérův čtvrtý snímek Čtyři slunce se zamýšlel nad selhávajícími vztahy mezi partnery i mezi rodiči a jejich dětmi.

Tragikomedie Bába z ledu se v jiném žánrovém ukotvení rovněž zaměřuje na pošramocené rodinné vazby, na neschopnost vzájemné komunikace i na generační konflikty. Jejím klíčovým tématem je však tentokrát rodičovská vzpoura vůči podřadnému postavení "věčné matky" posluhující nevyzrálým (ne)dospělým dětem, které její nový přítel bez servítek označuje za "píčuse".

Ledy se hnuly a režisér Sláma přivedl do kin silnou ženu

Katalyzátorem rodinné revolty je pro šedesátiletou hrdinku nejen její nový milostný vztah, na nějž už ani nepomýšlela, ale také otužování, které se v příběhu stává symbolem překonávání sebe sama. Pro Bohdana Slámu, jenž je sám aktivním otužilcem, má studená voda přímo očistnou moc. Také proto trval na tom, aby představitelé hlavních rolí podstoupili otužilecký trénink.

Sympatickou bezprostřednost snímku natočeného v česko-slovensko-francouzské koprodukci umocňují přesvědčivé výkony hereckých aktérů. S některými, jako se Zuzanou Kronerovou, Markem Danielem a Tatianou Vilhelmovou, Sláma opakovaně spolupracoval již v minulosti, jiné obsadil poprvé.

Vedle Pavla Nového, Václava Neužila, Petry Špalkové či malého Daniela Vízka, který velmi dobře zvládl obtížnou roli introvertního šikanovaného vnuka, se Slámovi mezi jeho osvědčené herce navíc podařilo vcelku přirozeně začlenit i naturščiky, skutečné otužilce.

Vyznění tragikomedie, která inteligentně mísí nenásilný humor s vážnými situacemi, poněkud oslabuje snad jen přílišná modelovost některých postav − jeden z egoistických synů hrdinky je zadlužený intelektuál-knihomol, druhý zazobaný manažer.

Protikladné životní přístupy postav Sláma občas nechává vzájemně střetávat také v přepjatě zkarikovaných situacích, třeba ve scéně, kdy po jídelním stole, u kterého sedí rovněž škrobená biomatka, začne mezi talíři pobíhat slepice z očividně "neekologického" chovu.

Naopak některé momenty jsou pamětihodné − například na poměry českého filmu nečekaně odvážná scéna, v níž se dva lidé důchodového věku snaží s pomocí netradičního lubrikantu o sex. Díky nenucenému projevu Zuzany Kronerové i Pavla Nového ale rovněž tato sekvence vyznívá vtipně, empaticky a až dojemně, nikoli trapně.

Slámův nový snímek není zcela bez chyb. Přesto je jedním z mála důvodů, proč současnou českou filmovou (tragi)komedii ještě nelze dávat k ledu.