Umění 60. let ukazuje zuby v Museu Kampa, na výstavě se podílela galerie Vladimíra Železného

Blankytné pozadí, na něm jako další vrstva hnědá hranatá hlava. Vyvalené oči a ústa pootevřená tak, aby byly vidět všechny zuby. Atmosféra na pomezí radosti a ironie. Právě obraz Eduarda Ovčáčka Hlava inspiroval výstavu československého umění 60. let v pražském Museu Kampa. Tak ucelenou přehlídku viděla Česká republika naposledy na přelomu 90. a nultých let.

Výstavu Příliš mnoho zubů dala ze sbírek Medy Mládkové, respektive Musea Kampa, a Galerie Zlatá husa Vladimíra Železného dohromady kurátorka Helena Musilová. Chápe ji i jako poctu sběratelství, ke kterému se Mládková a Železný stavěli jinak.

Meda Mládková se osobně znala s většinou výtvarníků, jejichž díla jsou na Kampě vystavena, včetně Jiřího Koláře. A podobu její kolekce ovlivnily i možnosti transportu − ne všechno, co si osobně přála sbírat, bylo možné převézt do Washingtonu, kde žila. Pro výstavu jsou stěžejní díla z druhé poloviny 60. let.

Celoživotní obdivovatel moderního umění Vladimír Železný začal oproti tomu svou sbírku budovat až po sametové revoluci.

Zásadní byl pro něj informel: styl založený na zmnožení vrstev i použitých materiálů, který v Československu dosáhl vrcholu na konci 50. let, vnímal jako bytostný protest proti tehdejšímu totalitnímu režimu.

Také proto výstava dostala název právě podle Ovčáčkova obrazu. "Je v něm úšklebek, ironie, struktura. Skvěle předznamenal, co se ve výtvarném umění později dělo, a že toho bylo hodně. Možná až příliš mnoho," vysvětluje kurátorka Musilová s tím, že je to právě souběh dvou odlišných sběratelských cest, co dalo na třech podlažích Musea Kampa vzniknout − s trochou nadsázky − dějinám kultury 60. let v obrazech.

Umění 60. let ukázalo v Museu Kampa zuby

Dalších 5
fotografií

Od nápadu "nad společnou sklenkou vína" do vernisáže uběhl zhruba rok. Helena Musilová výtvarná díla nakonec nerozdělila intuitivně podle jejich atmosféry, jednotlivých autorů či zaběhnutých kunsthistorických kategorií, ale rozhodla se pro tematické skupiny.

Jednotlivé sekce pojmenované po pop-artu, klíčovém roce 1968, typografii, magickém realismu, po filmu Věry Chytilové Sedmikrásky i experimentálním umění tak plasticky ukazují kreativní přetlak doby. A též to, jak její dynamika ovlivňovala nejen výtvarné umění, ale také hudbu nebo film.

Byla to výtvarná reakce jinak notoricky známého experimentátora Jiřího Koláře na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa, co kurátorku Musilovou během příprav výstavy nečekaně silně zaujalo. "Kolářovy práce z té doby vnímám jako esenci hrůzy z nového konfliktu po 20 letech od konce války. V kontextu ostatních autorů velmi rychle pochopil dobu," konstatuje.

Pozornosti návštěvníků pak doporučuje i práce Jaroslava Vožniaka, příbramského malíře a souputníka sochaře Karla Nepraše, který se na výstavě ukazuje i jako autor v Československu nedoceněného, sympaticky ironického pop-artu.

Mezi více než dvěma stovkami vystavených děl od 86 autorů nechybí práce Václava Boštíka, Mikuláše Medka, Adrieny Šimotové, Stanislava Kolíbala, Jiřího Načeradského nebo Evy Kmentové.