VŠE o... korupci a šedé ekonomice

Korupce je často a chybně chápána jako zvláštní samostatný fenomén způsobený charakterovou slabostí politiků a úředníků. Korupce je však problém systémově spojený se státem, nikoli s morálkou. Její příčinou je nadměrný rozsah přerozdělování a nedostatek svobodného trhu. Nejrůznější studie se shodují, že velikost vlády, daně a odvody jsou nejvýznamnějšími veličinami vysvětlujícími velikost šedé ekonomiky i korupce.

Ve veřejnosti je rovněž vyvoláván dojem, že podstatou korupce je úplatek (a do značné míry tuto interpretaci přejímá i naše trestní právo). Ten je ale jen doprovodným znakem korupce. Skutečným společenským nebezpečím je vědomé neefektivní rozhodnutí veřejné autority − vlády, kraje, obce či jiné veřejné instituce.

Nadměrný rozsah korupce u nás bývá často dokládán nelichotivým umístěním v nejrůznějších žebříčcích. Mediálně nejvděčnějším je index vnímání korupce (CPI) od Transparency International. Ten však s měřením (odhadem) korupce nemá nic společného. CPI je souhrnný index dílčích ukazatelů zahrnujících výlučně subjektivní vnímání tohoto pojmu převážně odbornou veřejností, není odhadem skutečného stavu. Index v sobě nezahrnuje žádná objektivní, analytická data. Vedle své velké metodologické a zejména statistické spornosti je, jakož i jiné "indexy vnímání", významně ovlivněn debatou o korupci ve společnosti i ekonomickou situací v zemi. Proto například v Česku kvůli silné roli médií a skutečnosti, že se z korupce stalo náhradní politické téma, mají lidé tendenci míru korupce výrazně nadhodnocovat.

Pro odhad rozsahu korupce, nikoli jen jejího vnímání, můžeme použít rozsah šedé ekonomiky. Ta totiž zahrnuje ekonomické činnosti, které porušují běžně užívané normy etické, společenské, morální a obchodní, včetně korupce. Ekonomický výzkum jasně dokládá, že rozsah šedé ekonomiky u nás je nejen výrazně podprůměrný (vůči průměru světa, OECD, ale i EU), ale že navíc kontinuálně klesá! Neboli rozsah ekonomické aktivity v šedé zóně se u nás neustále relativně zmenšuje. A neexistuje důvod, proč by stát s podprůměrnou úrovní šedé ekonomiky, jako je právě Česká republika, měl být výrazně nadprůměrně zkorumpovaný.

Korupce bez sebemenších pochybností ničí ekonomický a politický systém. Dnešní situace ale představuje druhý nebezpečný extrém, v konečném důsledku snad s ještě většími negativy a neefektivnostmi než korupce samotná. Dnešní "boj s korupcí" totiž zcela zásadně paralyzuje rozhodovací mechanismy ve veřejném sektoru a deformuje systém veřejných financí a veřejného (politického) rozhodování. To dnes buď neprobíhá vůbec, anebo se veřejné autority snaží všechno veřejné rozhodování maximálně objektivizovat − zaměřují se na takzvanou transparentnost či na měřítko ceny. To má ale výrazné negativní vedlejší efekty. Boj s korupcí vedl k nadměrnému nárůstu doprovodných regulací, které dále dusí ekonomiku a v konečném důsledku, a to je to nejpodstatnější, se snahou o maximalizaci objektivních kritérií vytrácí podstata samotného politického rozhodování.

Korupci nelze snižovat novými státními zásahy ani sebelepšími objektivními rozhodovacími mechanismy. Chceme-li s korupcí skutečně bojovat, musíme začít u jejích skutečných příčin − u omezování role státu a jeho zásahů.