Recenze: Výstavu současné evropské malby by Ostravě mohly závidět západní metropole

Kluk v bílých kraťasech, tričku, botách a ponožkách kouká za vrchol bílé zdi. Je tam temno stíněné vegetací. Ten výjev se odehrává na rozměrném obraze Jonathana Wateridge, který nyní dominuje jedné z prostor ostravského Domu umění. Je součástí více než pozoruhodné výstavy aktuální evropské malby, která zabrala obě zdejší patra. Kluk na magicky realistickém obraze je přirozeně zvědavý, chce vidět za obzor své vymezené existence.

Touto vizuální metaforou lze popsat jeden z důvodů, proč se vůbec věnovat umění. Malíři se osobitým rukopisem snaží vyjevovat stav svých duší. Diváci se mohou přidat, dle svého s obrazy rezonovat a o něco víc tak porozumět sobě i jiným. A pak jsou ještě ti, kteří obrazy kupují a budují z nich sbírky, v nichž se úhly vidění násobí.

Sbírání je svého druhu tvůrčí aktivita − její výsledky jsou stejně tak zprávou o stavu umění určité epochy a teritoria jako sdělením o povaze, citech a nadějích sběratele.

To vše lze nyní prožít v Ostravě, kde olomoucký sběratel umění a někdejší ředitel Exekutorského úřadu Přerov Robert Runták dává podruhé nahlédnout do své sbírky. Vloni z ní v Litomyšli představil mix českého a světového umění, nyní sběrateli blízká britská kurátorka Jane Nealová z Runtákovy kolekce vybrala zahraniční díla.

Jde o koncentrovaný průřez současnou malbou na západě i východě Evropy, která používá převážně realistické či expresivní figurální postupy. V Ostravě je na plátnech přelidněno, žádný hřejivý pocit sounáležitosti se však nedostavuje.

Z výjevů jde lehká deprese, smutek a skepse. Škarohlídi by asi poznamenali, že je to stav rozpadající se civilizace. Optimisté mohou kontrovat, že prostřednictvím voyeurismu, odcizení, šklebu a prázdnoty se ještě stále lze obrodit k lepším zítřkům.

Výstavu v Ostravě by mohly závidět západní metropole

Dalších 7
fotografií

Výstava této intenzity, náročnosti a kvality by se mohla uskutečnit v jakékoliv západní metropoli. Vedle méně proslulých představitelů odosobněné figurální britské malby a dekadentní dvojice bratrů Chapmanových je pozornost zaměřena na zásadní zjevy německého, rumunského, moldavského a maďarského malířství. Jména jako Daniel Richter, Martin Eder, Tim Eitel či Alexander Tinei mají už hodně vysoké postavení.

Zastoupeni jsou představitelé takzvané lipské školy. Zejména Norbert Bisky ve svých barevně zářivých kompozicích krásných mladých mužů subverzivně pracuje s dědictvím nacistického i socialistického realismu.

Mimořádný zájem sběratele poutá také k rumunským malířům klužské školy. Ti již delší dobu vzbuzují pozornost obrazy, sycenými pocity z nemožnosti transformovat komunistickou realitu na kapitalistickou.

Na menším plátně Mircea Suciu, nazvaném Vlastní vyhnanství, je namalován podivný červený přívěs s otevřenými dveřmi, kde sedí do sebe schoulená postava. Ten obraz svým způsobem určuje smysl a ráz celé ostravské výstavy. Přestáváme komunikovat, vznášíme se na vlnách melancholického odcizení, ale ještě stále máme dostatek energie pozitivně se podílet na chodu světa.