Trumpa čekají dva testy - Čína a jeho sliby. Měl by narovnat obchodní vztahy a získat pracovní místa

Před pěti měsíci vyhrál Donald Trump americké prezidentské volby díky tomu, že přesvědčil voliče, že v jeho politice bude "Amerika na prvním místě". Jeho slibům, že do USA přivede zpět ze zámoří pracovní místa a narovná nevýhodné tržní vztahy Spojených států se světem, uvěřili především Američané z regionů, které v předchozích desetiletích skutečně utrpěly odlivem průmyslové výroby. Jako na hlavního viníka přitom Donald Trump v kampani ukázal na Čínu.

Nyní přišla chvíle, aby už jako prezident před svými voliči složil účty. Ke dvoudenní návštěvě ve svém letovisku Mar-a-Lago v Palm Beach na Floridě přivítá čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

Svoji nejostřejší rétoriku z kampaně, v rámci které tvrdil, že okamžitě po nástupu do Bílého domu Čínu oficiálně obviní z podhodnocování její měny, a avizoval, že čínský dovoz do USA zatíží novou daní ve výši 45 procent, Trump po nástupu do úřadu utlumil.

Jeho výroky na adresu Pekingu však stále míří k tomu, že chce s Čínou dojednat nové podmínky vzájemných ekonomických a zahraničněbezpečnostních vztahů. "Setkání s Čínou bude příští týden velmi složité. Nelze mít nadále takový tržní deficit a ztrácet pracovní místa. Americké firmy musí být připraveny hledat jiné alternativy," napsal prezident Trump před víkendem na Twitter.

Ekonomové však tento vzkaz, určený podle nich v prvé řadě Trumpovým voličům, hodnotí střízlivě. Upozorňují, že kvůli vzájemné provázanosti obou ekonomik lze čekat spíše kompromis než radikální americký řez.

Což už naznačila před dvěma týdny návštěva amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona v Pekingu. Po schůzce s čínským prezidentem Tillerson vydal prohlášení o "velmi pozitivním vztahu" obou zemí, "nekonfliktním, nekonfrontačním, založeném na vzájemném respektu a vzájemně výhodném".

Ale dovnitř USA, ve vztahu k voličům, by prezident Trump potřeboval ukázat rozhodnost a schopnost prosadit vůči Číně alespoň některé ze svých požadavků. V prvé řadě ekonomických, ale i politických.

Tržní deficit je pro USA reálným problémem, který navíc dramaticky narostl po vstupu Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001. Tržní nerovnováha s Čínou nyní obnáší už dvě třetiny půlbilionového deficitu americké obchodní bilance se světem.

Znamená to, že na čtyři dolary amerického dovozu z Číny připadá jeden dolar vývozu opačným směrem. Konkrétním příkladem nerovností ve vzájemných obchodních vztazích je automobilový průmysl.

Čína dovoz aut zatěžuje daní ve výši 25 procent. Clo na importu do USA je jen 2,5 procenta. Výsledkem je, že velké americké automobilky General Motors či Ford mají provozy v Číně a prakticky všechna auta, která tam prodávají, v Číně zároveň vyrábějí.

Jednou z možností, kterou Trumpův tým vážně zvažuje, je zavedení nového všeobecného dovozního cla, takzvané "vyrovnávací daně", ve výši 20 procent. V tomto bodě by však čelil nejen odporu ze strany Pekingu, ale také od silné obchodní lobby v USA. Především největší americký řetězec Walmart je proti, protože by se to pak promítlo do koncové ceny zboží.

Na politickém poli by pak chtěl prezident Trump přimět Peking, aby využil svého vlivu na Severní Koreu. V rozhovoru pro Financial Times uvedl, že pokud by Peking nebyl ochoten zatlačit na Pchjongjang kvůli jeho vojenskému jadernému programu, mohly by USA přikročit k samostatné akci. "Pokud Čína nevyřeší Severní Koreu, my to uděláme," naznačil Donald Trump v nevyřčeném varování, že USA by pak nezajímalo, jaké následky by americká unilaterální akce proti Pchjongjangu měla právě pro Čínu.