Cyklokrosař Zdeněk Štybar: Můj nejlepší byznys jsou moje nohy

Uspávat malé dítě bývá mnohdy dřina. Však to znáte. A pak, když vám mimino konečně usne, se o půlnoci rozezní zvonek… Zatímco brečícího syna manželka zase pracně uspává, já běžím dolů. Předat klíče hostům, kteří zrovna dorazili.

Podobné situace nebývají moc příjemné, večery strávené doma ve Stříbře by si člověk uměl představit i jinak. Na druhou stranu, tolikrát se to zase nestalo. A hlavně, když si odmyslím noční hodinu, mě tohle vlastně i baví. Rád lidi u nás uvítám, ubytuji a ukážu jim, co v našem penzionu kde najdou. Občas docela koukají, že jim otevírám zrovna já. Přece jen často přijedou právě proto, že mě znají coby cyklistu, a nečekají, že na mě narazí mezi dveřmi. Bývá znát, že si takového setkání váží.