Reportáž: V budově bývalé banky v Berlíně vystavují sprejeři, za dva měsíce proběhne demolice

Od naší spolupracovnice v Berlíně – Chemický zápach sprejů, hra s laserem i neonem nebo vůně mechu. The Haus, nejnovější galerie takzvaného urban street umění, vystavuje téměř 170 umělců z více než 15 zemí světa. K slavnostnímu otevření došlo na apríla v centru Berlína, kousek od jedné z nejrušnějších místních nákupních ulic Kurfürstendamm. Ovšem na konci května se dveře budovy bývalé banky opět uzavřou, objekt převezme developerská firma a provede demolici.

Kdo přijde, ten to uvidí. Kdo nepřijde, má smůlu. Přímočará jsou hesla streetartové skupiny Die Dixons, která působí v Berlíně a v podobném duchu vybudovala také projekt The Haus. Cílem je poskytnout umělcům možnost, aby svou často utajenou práci přenesli z městských zdí do oficiálního vnitřního prostoru.

"Přijde mi vzrušující, že umělecký projekt, na kterém spolupracovalo tolik lidí, se za několik týdnů zničí," říká jeden z vystavujících, Mexičan Guillermo Quintana, který ve čtvrtém patře vymaloval chodbu a obě koupelny jen za pomoci šablon, lepicích pásek a sprejů se světélkujícím neonovým efektem.

Z podobného důvodu kývl na nabídku také sprejer, který si říká YAT. "The Haus je momentálně největší současná galerie tohoto typu a pracovali jsme na ní měsíc. Nazval bych to 'chrámem stylů', který sice bude zdemolován, ale zůstane to, co je pro mě nejdůležitější − vzpomínky a nezapomenutelná zkušenost."

V galerii vládne absolutní svoboda: pro umělce neexistují omezení, stejně tak návštěvníci neplatí vstupné. Všichni jsou si rovni a výtvarníci, kteří se při své práci kvůli anonymitě i chemikáliím často schovávají za rouškami, teď svými díly podávají ruku. Vtahují diváky do světa, který se rozkládá na ploše 10 tisíc metrů čtverečních. Je plný barev, soch, lepenek, dřeva a především osobité práce.

Jen jedno je tu zakázané: používat mobily a fotit. "Na výstavu byste se měli soustředit a nerušit ostatní. Při řízení auta také nesmíte používat mobil," vysvětluje muž z ochranky hned u vstupu a vkládá návštěvníkův telefon do neprůhledného sáčku, který po zapečetění opět vrátí. "Nechceme, aby z galerie vznikl hashtag nebo fotografie visící na sociálních sítích," říkají rezolutně organizátoři.

Berlín: Jepičí život nejnovější galerie street artu

Dalších 8
fotografií

The Haus se musí projít po vlastních nohou − a také trpělivě vystát. Kdo nepřijde hned na začátku otevírací doby, musí vydržet několikahodinovou frontu. Ochranka před vchodem, která vzbuzuje pocit, že člověk vstupuje do prestižního klubu, do objektu nepouští více než 200 lidí naráz. "Čekala jsem skoro tři hodiny, ale to, co pak uvidíte vevnitř, veškeré netrpělivé přešlapování ve frontě vykompenzuje," popisuje jedna z návštěvnic, pětatřicetiletá Claudia.

Přestože budova, ve které ještě před pár měsíci sídlila Volksbank, zvenku působí fádně, hned vstupní chodba udává jasný ráz celého projektu: křiklavé ornamenty, fantazijní výjevy i hrátky s optikou lemují zdi chodby do pater i přechody mezi jednotlivými pokoji.

Návštěvník míjí skupinky šedesátníků, kteří se rozplývají nad originálním zpracováním pisoárů, i maminky s dětmi v nosítkách pohupující se v rytmu techna v jedné z místností. Je sice jedenáct dopoledne, ale zatemněné sály a všudypřítomné šero společně s malbami na zdech vyvolávají pocit nočního večírku.

Divák vstupuje do místnosti zahalené černými stuhami, jež visí ze stropu. "Jděte pomalu, nespěchejte," upozorňuje cedule u vstupních dveří. A člověk se nejistě prodírá rukama v husté změti širokých pásků, našlapuje obezřetně, až dojde do další temné místnosti se zdmi potaženými vlněnými provázky. Ty odráží neonový svit a značí cestu ven z této džungle.

Další místnosti voní uschlými listy i mechem, který prorůstá gaučem, obklopuje psací stůl i židli a nepřímo klade otázku vztahu k přírodě.

Sprejeři oživili desítky ploch malbami, svým viděním světa i obrazy, které na rozdíl od městských zdí mají povoleno vystupovat do další dimenze, uzurpovat si právo na vlastní prostor nebo si hrát s vyčítavým tónem o všednosti života.

Objekty v The Hausu oscilují na hranici optické iluze, nechutnosti i únosnosti. Například po celé jedné místnosti se rozprostírá detail pohlavního styku.

Jinde video ukazuje riskantní kousky urban street umělců Rocco und seine Brüder − tajné a nepovolené instalace do veřejného prostoru nebo krádeže kolejí na trase metra U-Bahn. Přechody z temna do projasněného prostoru, zrcadlové místnůstky, které odráží realitu okolního světa, nebo iniciace k vlastnímu zhodnocení současného konzumu pomocí slevových nálepek.

Pětipatrová výstava, jež v těchto týdnech žije svůj jepičí život, poodkrývá část vnímání světa i řeholi streetartových umělců. Posouvá jejich umění k větší prestiži a přibližuje nejen krásu tvůrčího vyjádření, ale také vybízí k vzájemné toleranci skrze pochopení jejich úsilí i vzkazů.

"Neexistuje důvod, proč se urban street art nebere vážně," rozhořčeně komentuje sprejerskou situaci ve světě Maira Kerschnerová z umělecké dvojice Rotkäppchen & Goliath. "V evropském kontextu hraje v tomto ohledu Berlín průkopnickou roli a jsem si jistá, že další města se nechají inspirovat," dodává Kerschnerová, která v sálu číslo 402 společně s Paulem Hoffmanem vytvořila bustu Nefertiti zasazenou do růžové místnosti, inspirovanou japonskou typografií a estetikou videoher 80. let.

Na konci června se po všem rozpřáhne demoliční koule a vystavené práce budou navždy zničené. Předtím se The Haus rozloučí velkou party. "Ještě nevíme, jak bude vypadat, ale určitě to bude divoké," slibuje Kimo, jeden z organizátorů ze skupiny Die Dixons, která galerii vytvořila. "Měli jsme málo času, a tak jsme vzali telefon a obvolali všechny, které známe," popisuje začátek projektu.

Už teď, po týdnu oficiálního provozu, je jasné, že The Haus se vydařil. Svědčí o tom velký zájem, dlouhé fronty, oslavné komentáře na sociálních sítích a motivace dalších skupin uskutečnit podobnou akci v jiných městech.