Spisovatel Čumba pokřtí knihu o filozofovi Wittgensteinovi, nad níž lze přemýšlet svobodně

Publikace nazvaná Wittgensteinova kniha faktů, kterou dnes její autor Ladislav Čumba pokřtí v pražské Knihovně Václava Havla, není jen životopisem nejvlivnějšího učitele filozofie na univerzitě v Cambridgi ve 20. století. Představuje též svérázný cestopis nebo kulturní bedekr po Evropě minulého a předminulého století.

Knihu uvádí citát "Svět je všechno, co je faktem" z jediné filozofické knihy, která byla vydána za života Ludwiga Wittgensteina, z jeho Traktátu logicko-filozofického. Pod tímto leitmotivem Čumba spřádá ojedinělý příběh nejen rakouského myslitele, ale také lidí kolem něj. Informací, které ho ovlivnily. Domů, do nichž vstoupil, knih, které četl − je to opravdu kniha faktů.

Jejím středobodem jsou život a skutky původně rakouského a později britského filozofa, jenž žil v letech 1889 až 1951. Dědice oceláře Karla Wittgensteina, jednoho z nejbohatších podnikatelů Rakouska-Uherska, jehož obrovitého jmění se ovšem Ludwig Wittgenstein zřekl. A syna Leopoldiny, jejíž tvář proslavil znak huti Poldi Kladno.

Kolem něj a jeho rodiny Čumba vynalézavě obtočil evropskou moderní historii, díky níž popisuje dějiny, tehdejší každodennost, umělecké souvislosti a význam mezilidských dobových vztahů.

Jakkoliv je tento přístup nečekaný, je také vhodně zvolený. Složitou, komplikovanou a proměnlivou dobu čteme přes osudy složité osobnosti. Muže, který, ač samotář, vstoupil do života mnoha zajímavých tvůrců své doby. Ač vystudovaný technik, proslavil se jako filozof. Ač Rakušan, působil v Anglii. Ač dědic miliardového impéria, žil prostě a skromně.

Wittgenstein ovlivnil moderní vědu o jazyku, neboť si uvědomil jeho klíčovou roli. Čumba také popisuje, jak filozof roku 1914 anonymně udílel stipendia rakouským umělcům: básníkům Georgi Traklovi a Raineru Mariovi Rilkemu, architektovi Adolfu Loosovi. Bez Wittgensteinových peněz by rovněž nebyla vydána některá vrcholná díla německojazyčné poezie.

Když si vypůjčíme další Wittgensteinovu myšlenku z jeho Traktátu logicko-filozofického, tedy že "Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa", dostaneme se třeba i k druhému možnému mottu knihy. Ta je neustálým dialogem mezi faktem a slovem. Dvěma veličinami a procesem, jenž vytváří lidské poznání.

Fakta, přenesena jazykem, slovy, znamenají lidský svět a způsob myšlení o něm. Jedině tak se svět dá popsat. Tento fakt, stejně jako vědomí, že i jazyk má jisté hranice, kolem Wittgensteinova příběhu vytváří neustálé myšlenkové pnutí. A to i když si autor knihy ke svým úvahám někdy vypůjčí také hodně vzdálený důkaz.

Vznikl tak samostatný a ojedinělý, avšak plně funkční literární tvar, který umožňuje dostát Čumbovu úmyslu. Plně vytěžit téma a přitom přemýšlet o věcech, které jsou třeba zbytečné či zdánlivě nepodstatné. Svoboda, s jakou Čumba zachází s fakty, a nečekané exkurzy, do nichž se pouští, jsou nakonec velice osvobozující. Dovolují čtenáři svobodně přemýšlet i nad složitým odkazem Wittgensteinova díla.

Ladislav Čumba filozofa líčí s nadhledem i zaujetím, se zápalem dohledává vše, co by mohlo zapadnout do mozaiky života jeho i jemu blízkých. Je to po všech stránkách seriózní kniha o vlivném filozofovi. Čte se ale kupodivu lehce.