Z Vladimira 518 se stal kurátor. Výstava podle knihy Kmeny 90 vystihuje světy 90. let

Každý druhý předmět na výstavě nazvané Kmeny 90, kterou o víkendu otevřela Moravská galerie v Brně, lze prohlásit za posvátný: třicet let stará metalistova džínová bunda, ručně zdobená obtížně sehnatelnými nášivkami; skautská chlupatá brašna zvaná tele; zvukový sampler značky Akai, který v začátcích používaly experimentální kapely − třeba Tata Bojs; black booky neboli tajné zápisníky a fotoalba sprejerů či ručně sestrojené kolečkové brusle prvních skejťáků.

Umělec a raper Vladimir 518, editor loňské osmisetstránkové publikace Kmeny 90, proměnil brněnské Uměleckoprůmyslové muzeum v zážitkovou sluj alternativní kultury devadesátých let.

Jestliže v knize vzpomínaly a rekapitulovaly desítky znalců jednotlivých "kmenů", jako jsou punkeři, technaři, squateři, sprejeři či skejťáci, výstava stojí na autentických relikviích, oživených moderními audio- a videotechnologiemi: z koutů a zdí muzea se valí hudební i obrazové záznamy.

Raper, ilustrátor, autor komiksů, někdejší sprejer a squater Vladimir 518, který své portfolio "profesí" nyní rozšířil také o kurátorskou, se zastavuje ve vnitřním atriu muzea před vysokou hradbou reprobeden. "To je v techno komunitě oltář. Dýdžejové, kteří v techno systémech hráli a hrajou, nejsou vidět. Jsou někde vzadu, v autobusu," poukazuje kurátor na jeden z paradoxů hudební subkultury.

Naproti bednám visí na zdi několik kol pomalovaných spirálami, která organizátoři techno party roztáčejí a hypnotizují tak fanoušky, aby se ještě víc propadli do hudebního transu.

"S technem se spojuje, že jde o vyfetovaný lidi. Částečně je to pravda, ale hodně dýdžejů pracuje kreativně, vytvářejí živé hudební performance," obhajuje kurátor jeden z kmenů, kterým sám prošel. "Jsem už od rané puberty hrozně aktivní, byl jsem ve všem, co tu je," dodává s malou nadsázkou Vladimir 518 a odkazuje tak ke svému příslušenství v různých subkulturách.

V dalším sále bere do ruky neuvěřitelně otřískané, podomácku vyrobené kolečkové brusle. "Jsou smontované z různých součástek: některé šrouby se vylamovaly z lamp, ložiska se kradla v tramvaji, něco se odlejvalo někde na sídlišti," říká, a než brusle opatrně postaví zpátky, ještě dodává: "Když to bylo blbě udělané, stávalo se, že se při dopadu na paty občas nějaký čep zarazil do nohy."

Brno uzavřelo kmenový mír

Dalších 8
fotografií

Nádech dobrodružství, nebezpečí a živelného nadšení pro objevování nového je přítomný ve všech částech výstavy. Umělecké projevy se mísí s radikálními světonázory, jedna subkultura se míjí nebo prolíná s druhou.

Sál věnovaný metalu, který vyzdobil velkou nástěnnou koláží z log metalových kapel laureát Chalupeckého ceny Alexej Klyuykov, se zvolna mění v prezentaci sprejerů. "Právě loga metalových kapel paradoxně umožnila vznik graffiti scény. Hodně lidí z prvních writerů byli metalisti," říká kurátor.

Listuje přitom black booky, které mu z přátelství někteří sprejeři na výstavu půjčili. "To se moc neukazuje, je to tajné. Fotoalba, kresby, je to osobní kronika writera. Dříve to měli doma zamknuté na tajném místě, každý se bál, že to najde policajt. Tam jsou důkazy o všem. Dnes už je to ale jedno," dodává Vladimir 518, který si svůj pseudonym odvodil od čísla původního zákona postihujícího právě sprejerství.

Ostré střety dvou světů ukazuje divoký filmový záznam na ochozu muzea. "Je to video nechvalně známých pouličních bitev mezi anarchisty a skinheady. Tehdy nebyli policajti zvyklí držet tyhle dva tábory od sebe," komentuje nahrávku "nekorigovaného šílenství" autor výstavy, který zjevně nejvíc sympatizuje se squatery. Jiné video zachycující život v nejslavnějším pražském obsazeném domě Ladronce je k vidění hned vedle.

"V žádném pořádném squatu nechyběly tiskařské stroje," ukazuje kurátor na cyklostyl a sítotisk, další z vystavených "relikvií", které spolu s kopírkou patřily v devadesátých letech k základní výbavě každého z kmenů. Množství časopisů a malonákladových fanzinů, jež vycházely, bylo nespočitatelné.

Atmosféru devadesátých let vystihují i dva fotografické dokumentární soubory. Němec Björn Steinz, který vystudoval FAMU a v Česku se usadil, tu vystavuje soubor z žižkovských ulic. Svůj svérázný dokument z metalové komunity představuje také František Štorm, hudebník kapely Master's Hammer a zároveň uznávaný typograf.

Mezi subkultury devadesátých let jsou zařazeni také někteří umělci. Krištof Kintera na Kmenech 90 vystavuje panáčka tlukoucího hlavou do zdi, Jiří Černický tu má své Molotovovy koktejly − výtvarně ztvárněné bitevní prostředky anarchistů. A politický kontext připomínají dva fotografické portréty Václava Havla a Václava Klause od Jiřího Davida.

Největším symbolem devadesátých let je ale tank natřený narůžovo výtvarníka Davida Černého, který byl na čas přestěhován z Vojenského historického ústavu v Lešanech na brněnské Komenského náměstí.