Roman Týc našel kulky, které zastavily životy. Novou výstavu vykopal ze sudetské půdy

Zakládající člen kontroverzní umělecké skupiny Ztohoven Roman Týc jde znovu hlavou proti zdi: v pražské galerii DSC připravil výstavu o vzpomínkách na německou okupaci a poválečné zločiny v českém pohraničí.

"My už přece můžeme s odstupem říct: Trochu to naši dědové přehnali," říká čtyřicátník se zatočenými kníry před jedním z exponátů − podivnými loutkami z prasečích žaludků vylézajícími z hlíny.

Na výstavě nazvané Im Bodem (V zemi) je plno věcí vykopaných ze sudetské půdy − odznaky wehrmachtu, komunistické hvězdy, lopaty, dráty a provazy. Materiál, z něhož autor vytvořil výstavní objekty, doplňují předměty, které se vážou k historii jeho rodiny.

Týc, vlastním jménem David Hons, začal na projektu pracovat poté, co zjistil, že jeho děda byl na Děčínsku členem Revolučních gard. Ty prosluly rabováním a zabíjením v poválečném období.

"Moje sestra skenovala fotky po babičce. Zavolala mi a zeptala se, co znamená, když má voják na ruce pásku RG. Odpověděl jsem, že to byly pěkné svině, že byli schopní hodit mimino i s kočárkem do Labe. Pak mi sestra ukázala fotku dědy. Když viděla, že mě to zajímá, schovala ji a už jsem žádnou z těch fotek neviděl," líčí začátek svého nejnovějšího souboru umělec s rebelskou pověstí.

Kromě akcí se skupinou Ztohoven, jakou bylo vyvěšení červených trenýrek na Pražském hradě před dvěma lety, je známý jako hazardér, který se plavil na kusu dřeva rozvodněnou Vltavou při povodních. Nebo jako měsíčním vězením potrestaný vandal, jenž pozměnil na padesáti pražských semaforech zelené panáčky − v jeho podání panáčci pili, čůrali nebo viseli jako oběšenci.

Týc vyhrabal ze země kulky, které zastavily životy

Další 4
fotografie

Jinou Týcovou aférou byla série obrazů vytvořených z lidského popela. Nečekaně něžnou práci představil Týc před měsícem v Českém Krumlově: na fasádě jednoho z tamních historických domů vytvořil Madonu s dítětem vystříhanou do drátěného pletiva.

Také na aktuální pražské výstavě se mu u několika věcí podařilo spojit silné sdělení s výtvarným výrazem. Svou vzpomínku na zahlédnutý snímek, který odhaloval pravděpodobně temnou minulost jeho dědy, vtělil do instalace se starým albem, z něhož kdosi vytrhal fotografie. Na černých stránkách zůstaly nalepené růžky, mezi nimiž bývaly snímky. Umělec na ta místa dopsal tužkou sotva viditelné "popisky".

"Ta fotografie, kterou mi ukázala sestra, by mohla být tady," míří Týc ukazováčkem na černé místo s popiskem: "Pluk Rudé gardy (Viktor třetí zleva), duben 1945."

K rodinné historii odkazují i hlavy a loutky sešité z vepřových žaludků. Mají připomínat nejen "svině", do kterých si sousedé Češi i Němci nadávali, ale odkazují také k profesi německého řezníka, jehož dům Týcova rodina po válce získala.

Nejkrásnější a zároveň nejsmutnější na výstavě Im Boden je soubor zasklených "motýlích alb", respektive alb s "jepicemi". Křehká "hmyzí" těla jsou tvořena kulkami, které umělec vyhrabal na kobyliském popravišti v Praze. "Dohledal jsem přesná data, čas a jména popravených," říká Týc, který kulkám přidal křídla a v každé z vitrín z nich sestavil kompozice tak, aby počet kulek odpovídal popraveným v určitém datu.

"Tady ty připomínají obyvatele Lidic. Tahle velká kulka symbolizuje Vladislava Vančuru a tahle Josefa Mašína," ukazuje autor, jemuž specialista na balistiku potvrdil, že nalezené střely nejspíš skutečně "zastavily život". "Kulka z pušky Mauser, z níž se v Kobylisích střílelo, měla takovou průraznost, že mohla zabít i dva lidi za sebou," říká autor.

Některé projektily jsou docela úzké. "Odlupuje se z nich rez, našel jsem i takové, které byly tenké jako vlas. Za dvacet let už tam nebude vůbec nic," dodává umělec, který nechce, aby se zapomínalo.