Z Hradu do podhradí a dál. Vrací se festival Struny podzimu, přiveze Hancocka či Shabazz Palaces

Být to kterýkoliv jiný festival, skoro na tom nesejde. Ředitelé přicházejí, odcházejí, hlavní je program. Ale čerstvá zpráva, že po roční pauze se vrací hudební přehlídka Struny podzimu a sestavuje ji nový tým, zasluhuje pozornost.

Čím jsou Struny jiné? Stačí se podívat na nedávný úspěch českého hráče na Hammondovy varhany Ondřeje Pivce. Minulý týden v pražském klubu Jazz Dock odehrál první koncerty od chvíle, kdy v únoru získal cenu Grammy. Pivcův návrat samozřejmě vzbudil pozornost.

První večer jeho nové album pokřtil režisér Jan Hřebejk, den nato se na pódium vyšvihl Tomáš Hanák. "Jestli já jsem Paul Newman chudých, ty vypadáš jako Roy Scheider z filmu Čelisti," vtipkoval šedovlasý herec směrem k hudebníkovi, jenž od převzetí Grammy mírně zarostl v tváři.

Ve skutečnosti se ale Pivcův návrat uskutečnil několik dnů předtím, když varhaník soukromě vystoupil v pražském sídle Privat Bank. Důvod? Poprvé se sešel nový tým Strun podzimu, aby svým mecenášům představil nový ročník a připomněl, čeho je schopen. Že to byly Struny, které Pivcovi zorganizovaly první velký koncert. A později ho doporučily americkému zpěvákovi Gregorymu Porterovi. Jeho management se bránil, českého hosta na koncertu nechtěl. Ale spolupráce klapla, ti dva se spřátelili. Dnes je Pivec členem Porterovy kapely a právě s ní obdržel Grammy.

Ten příběh budou Struny podzimu letos ještě mockrát opakovat. V listopadu právě Pivcova současná newyorská kapela Kennedy Administration v pražském Foru Karlín uzavře nový ročník festivalu.

Dnes byl zveřejněn jeho program, v němž dále figurují jazzový klavírista Herbie Hancock, hiphopové duo Shabazz Palaces či skladatelka Julia Wolfeová.

Očekávání by měla být vysoká, protože tak to u Strun bývá. Na rozdíl od koncertních agentur festival pouze "nenakupuje" hotové projekty. Jistě, výjimky se najdou. Ale kromě toho Struny iniciují spolupráci českých interpretů se zahraničními. Vymýšlejí původní programy. Nebo si alespoň říkají o ty neobvyklejší, odvážnější. Publiku měsíce dopředu vysvětlují, co uslyší. Rozšiřují obzory, vlastně kultivují scénu.

Příklad: Když roku 2006 do Česka poprvé přijel klavírista Brad Mehldau, dobře ho znala jazzová komunita, ale nikoliv širší veřejnost. Struny však okolo Mehldauova debutu vybudovaly očekávání, udělaly z něj událost. Ve vyprodaném Rudolfinu nakonec klavírista pod přívalem potlesku šestkrát přidával. A od té doby se do Česka vrací.

Nebo když Struny uspořádaly první koncert zpěváka Bobbyho McFerrina − ten má dnes v tuzemsku ctitelů, že by mohl vystupovat ve sportovních halách.

Z Hradu do podhradí a dál. Vrací se festival Struny podzimu, přiveze Hancocka či Shabazz Palaces

Dalších 8
fotografií

Strunám však nejde tolik o návštěvnost. Jistě, jejich prezident Marek Vrabec se na stáži ve washingtonském Kennedyho centru naučil, že než mít před kamerami neobsazená sedadla, raději do sálu povolá "seat fillers" − studenty, kteří případné prázdné místo po absentujícím sponzorovi zaplní. Ale stejně tak Vrabec ví, že velký festival může dělat i komorní koncerty, zato pro vybranou společnost. Taková už se kolem "značky" Strun semkla a důvěřuje jí. Lidé z byznysu, politiky, kulturní osobnosti, náročnější posluchači. Z některých se za ty roky stali abonenti, z jiných donátoři − to když Struny, opět po americku, jako první v Česku začaly pořádat kulturní galavečery pro mecenáše.

Slavnostní atmosféra nicméně provází všechny koncerty Strun, jež mají často kulisu večera vážné hudby. Správně namířená světla, vybraná dekorace. Možnost po koncertě představit hvězdného interpreta sponzorům. Někdy diskuse či navazující doplňkový koncert. Zkrátka aby byl takový večer zážitkem, "experience", jak říkávají Američané.

Struny už za sebou mají jedenadvacet let existence. Když se dnes pyšní citátem od Václava Havla, jenž obdivoval jejich "odvážné dramaturgické experimenty", je to odkaz na druhou polovinu 90. let. Tehdy festival vznikl na Správě Pražského hradu, kde se nynější prezident přehlídky Marek Vrabec "dělil o půlúvazek" s manažerem Martinem Pechancem.

Vymysleli hudební festival, jenž odrážel Havlovo úsilí o otevírání Hradu a obecně otevírání Česka světu. Začali pořádat koncerty v Jízdárně Pražského hradu, Míčovně, ve Starém královském paláci. Klasickou hudbu, soudobou, později jazz a etnickou muziku. Od prvního vystoupení houslisty Gidona Kremera, na nějž Vrabec ještě vlastnoručně vylepoval plakáty po hradním nádvoří, se rychle učili.

Přivezli saxofonistu Jana Garbarka či avantgardního hudebníka Cecila Taylora, jenž rozladil hradní klavír takovým způsobem, že ho technici půl roku nemohli dát do kupy. Dirigenta Petra Kotíka nechali završit ambiciózní festival Hudba výjimečných délek vlastní šestihodinovou skladbou. Od klavíristy Uriho Cainea si vyžádali odvážné bachovské remixy. A tak podobně.

Dnes je představa, že na Hradě zní tak svobodomyslná hudba, jako z jiného světa.

Zlom přišel roku 2004, kdy na Pražský hrad nastoupil Václav Klaus a okamžitě vypověděl veškerou kulturu spojenou s Havlem. Poroučela se fotografická galerie Leica, festival etnické hudby Respect a také Struny podzimu, a to pouhý čtvrtrok před nasmlouvaným ročníkem.

Vrabec, teď už umělecký ředitel, si na pomoc vzal výkonnou ředitelku Danu Syrovou. Festival přesunuli do podhradí a jeho pozici ještě posílili. V posledních letech Struny pořádaly vyprodané koncerty v Rudolfinu, Pražské křižovatce, či dokonce v klubu Roxy.

Jenže předloni to zničehonic skončilo. Dana Syrová festival po patnácti letech opustila. Marek Vrabec na pražském magistrátu vracel grant ve výši čtyř milionů korun a hovořil o tom, že si po letech chce odpočinout a plně se soustředit na svoji druhou práci − už třetím rokem souběžně šéfoval festivalu klasické hudby Dvořákova Praha. Právě do jeho programu ze Strun postupně přešli interpreti klasické hudby. A pověst přední tuzemské jazzové přehlídky, jakou Struny rovněž bývaly, začal přebírat brněnský JazzFest.

Letos se Struny vrací a situaci se přizpůsobily. S brněnskými konkurenty Vrabec uzavřel přátelskou "opoziční smlouvu". Představitelé tandemu stojícího za úspěchem festivalu JazzFestBrno, tedy programový ředitel Vilém Spilka a výkonný ředitel Vlastimil Trllo, jsou od letoška novými šéfy Strun.

Vrabec se přesunul na post prezidenta, festival bude reprezentovat, ručit za něj u mecenášů či grantových komisí − na akci s rozpočtem zhruba 17 milionů korun má od Prahy grant 3,4 milionu, od ministerstva kultury 3,9 milionu.

V týmu zůstal dramaturg Guy Borg, Angličan žijící v Praze s čichem na talenty − právě Borg objevil zpěváka Gregoryho Portera, ještě než se stal světovou senzací, a rovněž Strunám domluvil koncert raperů Young Fathers předtím, než získali prestižní britskou Mercury Prize.

Novým členem dramaturgické rady Strun je naopak právník Petr Ostrouchov, jinak provozovatel jazzového vydavatelství Animal Music a vyhledávaný autor filmové hudby třeba k poslednímu snímku Jana Hřebejka.

Letošní Struny tedy budou trochu jiné. Koncerty se uskuteční ve dvou- až třídenních intervalech, festival bude intenzivnější. Na čtyři večery se třeba přestěhuje do Divadla Archa. Zde se pokusí zbavit formální atmosféry a přitáhnout hiphopové publikum na koncert dua Shabazz Palaces.

Několik položek v programu lze označit škatulkou písničkářství, americana, roots music, hudba kořenů. Nadále se ale festival bude věnovat jazzu i soudobé vážné muzice.

Proměna týmu Strun by tak mohla mít značný dopad. Může do světa popostrčit české hudebníky, jako to festival udělal s varhaníkem Pivcem. Může v Česku etablovat kapely, které se sem budou ještě roky vracet a vydělávat i dalším pořadatelům.

V neposlední řadě to vše ovlivní i finance. Když se Marek Vrabec stal uměleckým ředitelem festivalu Dvořákova Praha, jeho generální partner, investiční skupina KKCG, se jako sponzor zároveň vrátil ke Strunám. Obě akce podporuje dosud. A od letoška, kdy se tým Strun podzimu rozšířil o pořadatele festivalu JazzFestBrno, jsou KKCG a jeho člen, těžařská firma MND, novými hlavními partnery brněnského festivalu.

Skupina finančníka Karla Komárka tak momentálně podporuje už tři přední hudební festivaly. Nevídané.