Dva vyprodané koncerty německých Rammstein v pražském Edenu, které v neděli a pondělí dle odhadů vidělo až 50 tisíc lidí, svědčí o mimořádné oblibě této kapely v Česku.

Přestože to ještě na podzim vypadalo, že Rammstein přivezou svoji první novou desku po sedmi letech, zatím ji vytvořit nedokázali. Současné turné tak podpořili jen vydáním koncertního dvojalba z Paříže.

Na novinky sice nedošlo, návštěvníci pražských koncertů ale dostali vše, co si s tvorbou Rammstein spojují. Kapela věnující se specifickému rockovému stylu zvanému Neue Deutsche Härte předvedla ostrý punk metal v pruském pochodovém tempu, spoustu brutální elektroniky, notoricky známé hity i pestrou pyrotechniku. Publikum uvedla do masového transu.

Koncerty byly o to efektnější, že skupina chrlila energii v jednom zátahu, bez pauz mezi skladbami. Celek vyzníval nekompromisně surově. Stopětiminutová podívaná připomínala tank nebo buldozer, který drtí vše, co mu stojí v cestě.

Oproti předešlému vystoupení Rammstein v pražské O2 areně roku 2011 došlo k několika posunům. Velké koncerty pod širým nebem jako v pražském Edenu nedovolují využít některých efektů − nezopakovala se tak "plavba" v gumovém člunu nad hlavami publika nebo dělo ve tvaru pyje, které by v závěru vystoupení chrlilo plastickou hmotu.

Rozlehlejší prostor Edenu skupinu tentokrát nutil k delším instrumentálním plochám, protože zpěvák a hlavní showman Till Lindemann se musel pohybovat po větším prostoru. Kvůli tomu se písně občas rozpadaly. Zněly jinak, než jak je známe z desek.

Jinou podstatnou proměnou byla úplná likvidace pomalých lyrických skladeb. Rammstein přitom nikdy nehráli jen agresivní pochodový rock, uměli napsat i skvělé balady jako Ohne Dich, Mein Herz Brennt, Seeman nebo Engel. Poslední tři zmíněné skladby kapela zařadila i tentokrát, ale tak syrové, že z nich veškerá křehkost zmizela.

Hlavní postavou Rammstein je Till Lindemann. Byl jí odjakživa, ale v nynějších čtyřiapadesáti letech jako by dominoval víc než dřív. Kolem něj se točila většina efektů, ať už to bylo atentátnické sebeodpálení nebo závěrečný ikarovský let s hořícími křídly v Engelovi.

Z Lindemanna se navíc stal král převleků − spolu s klávesistou Christianem Lorenzem dával skladbám divadelní rozměr.

Slovo divadlo u Rammstein vůbec nabralo na významu. Současné koncerty skupiny jsou svým způsobem představením o labyrintu světa, o jeho agresivitě, úchylnosti a dekadenci. Silně to připomíná německou kulturu dvacátých a třicátých let minulého století − zběsilé dada, rozšklebený expresionismus, ale také nacistické umění s jeho monumentalitou. Přes to všechno kapela dovedla navléknout plášť sarkasmu, ironie a černého humoru.

Právě pro uměleckou tradici střední a východní Evropy jsou Rammstein na východ od Rýna až po širé ruské celiny tak oblíbení. Se šklebem a jen v náznaku strkají prsty do bolavých ran historie minulého století. Jako by říkali: jsme tady, tohle je náš svět rozervané Evropy 20. století, s tímto dědictvím musíme žít.

Obdiv si zaslouží ještě realizace koncertu. Množství pyrotechnických efektů, mohutné plameny hluboko mezi diváky či světelná show patří k tomu nejsložitějšímu, co v oboru velkých koncertních show na světě momentálně existuje. Zdaleka to není jen dílo šesti hudebníků, ale celé dokonale sehrané továrny v pozadí a zázemí, která čítá desítky lidí. Před dotaženou logistikou nezbývá než smeknout.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist