Pixar jede na autopilota. Film Auta 3 je působivý, napínavý i zábavný, ale jen při závodění

V animovaném filmu lze na rozdíl od toho hraného zobrazit takřka cokoliv. Ale v pořadí už třetí díl nejslabší série studia Pixar nazvané Auta opět ukazuje, že svět složený jen z automobilů nejde plně polidštit. Ode dneška se o tom lze přesvědčit v kinech.

Když v "pixarovkách" pozornost patřila převážně mořským rybkám či robůtkům, vznikla vrcholná díla této společnosti: filmy Hledá se Nemo a Wall-I. V dětském žánru byla schopna nezvykle dlouho vyprávět beze slov a mladým divákům poměrně nenápadnou formou představovat komplexní problémy.

Série Auta naopak od počátku dokládá, že ve světě obývaném jen "bytostmi" na čtyřech kolech se těžko buduje uvěřitelný příběh.

Po zamotaném a přehnaně násilném druhém dílu se nynější Auta 3 naštěstí vrací k jednoduchému závodnickému vyprávění. Hrdina, šampion Blesk McQueen, už má nejlepší roky za sebou. Rozhodne se ale naposledy porazit agresivní mládí.

Blesk už není ten otravně nesympatický spratek z prvního dílu, kterému i přes morální nedostatky vše až podezřele − a poněkud nevýchovně − vycházelo. Jenže jako by v celé první polovině filmu platila slova vyřčená před samotným závěrem na hrdinovu adresu: "Je mi šumák, co právě Blesk dělá." Podobně lze shrnout také divácký zážitek z příliš tuctového příběhu.

Auta 3 jsou velmi působivá, napínavá i zábavná, ale jen při závodění. Pomáhá tomu podařený dabing i vynalézavý český překlad, který kupříkladu jednoho z dvojice komentátorů "překřtil" na Slováka Karola Koláka. Jeho emocemi napumpovaná "česko-slovenská" průpovídka "A už to fičí, Anča kričí" zarezonuje především u dospělých pamětníků dvojjazyčných sportovních přenosů za časů televizního "sporťáka" Karola Poláka.

Když Blesk už nedosahuje dobrých tréninkových výsledků, nový sponzor pan Sterling, který dřívějšího šampiona odkoupil od zrezlé dvojice jeho kamarádů Rustyho a Dustyho, ho chce místo závodění využít jako "tvář" k propagaci výrobků. Ale Blesk navzdory tomu zabojuje o srdce diváků i o ten pravý způsob závodění s citem, nikoliv pomocí statistik a algoritmů. A jako by tu byl i náznak sebezptytu od filmového studia, které čelilo nařčením, že sérii dobře prokalkulovalo, aby její hrdiny následně mohlo prodat jako dětská autíčka v hračkárnách.

Když přijde velmi emotivní finále, které směřuje proti klišé žánru sportovních filmů o outsiderovi, jenž nakonec vyhraje, i za tím citovým prožitkem je stále ukryto podezření. Blesk se zachová nejen jako závodník, ale rovněž jako džentlmen. Nikdo už se však nezamýšlí nad tím, zda je jeho závěrečný "tah" fér i vůči soupeřům.

Tady na povrch plně vyraší veškeré problémy, které se sérií filmových Aut diváci mohou mít. Není jasné, proč obživlá auta s ústy a očky mají závodit, jaká zde platí pravidla nebo k čemu auta vůbec slouží. A nelze to tak snadno odbýt slovy, že jde o pohádku.

Když Blesk se starými veterány popíjí v baru, kde hraje "autokapela", oko diváka ocení retro design, ale mozek − alespoň těch starších − se ptá, zda na kytary a bicí mohou hrát jen vysokozdvižné vozíky, neboť na rozdíl od závodních bouráků mají něco jako ruce.

Z tohoto pohledu je svět, v němž design předurčuje všechny bytosti − byť jsou jimi jen oživlé automobily a podobné stroje − k jejich roli, až děsivý. A právě proto v takovém prostředí nemůže naplno vyznít poselství o nalezení vlastního životního směřování či o skromném obětování vítězství ve prospěch druhých. Tedy: působí to na city, ale rozum se vzpouzí.

Auta 3 jsou nejspíše nejlepším dílem série. A po nekoukatelné "dvojce" dovedou potěšit malé i velké. Ze stínu těch nejlepších "animáků" od Pixaru však nikdy nevyjedou, ať na plyn šlapou sebevíc. Nejen kvůli tomu, že jejich příběh je na pixarovské poměry až příliš jednoduchý. Navzdory pestrým barvám na kapotách je svět bez lidí − přitom však složený z jejich obživlých výtvorů − především smutné místo.