Jak se hledá šéfdirigent: Českou filharmonii nejspíš po Jiřím Bělohlávkovi povede cizinec

Příštím šéfdirigentem České filharmonie se nejspíš stane cizinec. Bude to někdo zkušený, řekněme starší padesáti let. S orchestrem bude mít nedávnou zkušenost. A půjde o někoho, kdo se postu v Praze ujme nejpozději během pár let, shodují se ředitel České filharmonie David Mareček a generální manažer Robert Hanč. "Na základě těchto kritérií jsme sestavili seznam zhruba osmi, spíš šesti kandidátů," upřesňuje Mareček.

Tři týdny poté, co prvnímu českému orchestru krátce před završením sezony zemřel šéfdirigent Jiří Bělohlávek, naplno začíná hledání jeho nástupce. Manažer orchestru Hanč v těchto dnech vyjednává v Londýně, další schůzky s dirigenty či agenty se uskuteční v New Yorku, Berlíně či Vídni.

Jisté je jedno: bude to trvat. Nelze čekat, že Česká filharmonie nového šéfdirigenta představí v nadcházejících týdnech.

"Nejprve se s uměleckou radou musíme shodnout, které dirigenty by si na základě předchozí zkušenosti přál orchestr. Ta zkušenost je zásadní. Ani sebevětší hvězda si s filharmonií nemusí sednout, lze oslovovat pouze ty dirigenty, které už si orchestr vyzkoušel. Samozřejmě nemůžeme jednat s více dirigenty najednou. A rozhodně musíme jednat osobně," vysvětluje Mareček, podle nějž si orchestr také potřebuje ověřit, jak by na kombinaci České filharmonie s daným dirigentem reagovali pořadatelé v New Yorku, Vídni, Londýně či Paříži.

Pokud by se jim nezdál dost atraktivní, filharmonie by riskovala ztrátu těžce vydobyté pozice na mezinárodní scéně, kam se začala vracet teprve díky Bělohlávkově renomé.

I když se shodnou potenciální šéfdirigent, orchestr a pořadatelé, jednání tím teprve začnou. "A mohou být zdlouhavá," upozorňuje Mareček. Připomíná, že když roku 2010 k orchestru vábil Jiřího Bělohlávka, setkávali se půl roku. "Nešlo jen o platy hudebníků, jejichž navýšením Bělohlávek podmiňoval svůj nástup. Každý dirigent chce mít vlastní zkouškový režim, možnost ovlivňovat chod tělesa, zasahovat do dramaturgie či tvořit zájezdové plány," vyjmenovává Mareček.

Kdo si vzpomene právě na lákání Bělohlávka, možná si také vybaví, o kterých dalších jménech tehdy čerstvě nastoupivší ředitel Mareček nahlas uvažoval: tím prvním je nyní v Americe působící sedmasedmdesátiletý Němec Christoph Eschenbach, tím druhým čtyřiasedmdesátiletý britský sir John Eliot Gardiner.

Oba přicházejí v úvahu i teď, byť proti Eschenbachovi mluví jeho vysoký věk. Gardiner sice Českou filharmonii naposledy dirigoval roku 2010, pokud by o něj ale orchestr projevil zájem, může ho v dalších měsících třeba angažovat jako záskok za některý z Bělohlávkových koncertů − právě nyní management řeší, kteří dirigenti převezmou jeho nejbližší závazky. K české hudbě má Gardiner navíc vztah. A s ředitelem Marečkem se potkal nedávno, na lednovém udílení cen Classic Praha.

Jak se hledá šéfdirigent: Českou filharmonii nejspíš po Bělohlávkovi povede cizinec

Dalších 5
fotografií

Eschenbach a Gardiner ovšem nejsou jedinými kandidáty. Srovnatelně významní, zkušení a s orchestrem kompatibilní by mohli být pětašedesátiletý Američan s japonskými předky Kent Nagano, o pět let mladší newyorská rodačka Marin Alsopová, šestapadesátiletý Nizozemec Jaap van Zweden nebo osmapadesátiletý Ital Fabio Luisi. S ním orchestr před čtyřmi roky špičkově provedl Verdiho Requiem v katedrále sv. Víta.

V interním hodnocení, jímž filharmonici poskytují zpětnou vazbu managementu, tehdy Luisi získal nejvyšší známku. A další spolupráce už je domluvená: na přelomu ledna a února příštího roku Luisi s Českou filharmonií v Praze třikrát uvede Brucknerovu Osmou symfonii. Pokud do té doby nebude vybrán někdo jiný, mohou se posluchači v Rudolfinu stát přímými svědky vzájemného oťukávání.

"Luisi je určitě dirigentem odpovídajícího věku i renomé a jedním z těch, které zvažujeme," potvrzuje David Mareček.

Jenže s tím souvisí další problém: vytíženost. Například Luisi sice letos končí v roli šéfdirigenta newyorské Metropolitní opery, nadále je ale hudebním ředitelem Curyšské opery, šéfdirigentem orchestru v Dánsku a brzy se ujme operního festivalu ve Florencii.

Management České filharmonie nechce o konkrétních jménech blíže spekulovat. V obecné rovině ale David Mareček říká, že kdyby se měl řídit pouze tím, který dirigent je volný, nemohl by oslovit nikoho.

"Každý významný dirigent má svůj domovský orchestr a nasmlouvaná jiná angažmá třeba do roku 2021. Ale sezony se oznamují jen na rok dopředu. Běžně se stává, že když dirigent někde přijme post, zruší vše, co předtím nasliboval jiným," doplňuje generální manažer Robert Hanč a jako konkrétní příklad zmiňuje italského dirigenta Riccarda Chaillyho.

Česká filharmonie už s ním byla před časem domluvená na hostování. Chailly si pochvaloval její historické nahrávky s dirigenty Václavem Talichem či Karlem Ančerlem, na nichž vyrůstal. Spolupráci ochotně přitakal. Po čase však přijal post v milánské La Scale a Chaillyho agent musel volat do Prahy, že dirigent hostování odkládá.

David Mareček i Robert Hanč dále odmítají, že by Česká filharmonie měla "mindrák" oslovit příliš významnou osobnost.

"Má smysl zkoušet každého. Jiří Bělohlávek orchestr dostal na nejvyšší možnou úroveň. Dirigentům sám psal doporučující dopisy, chodil je s námi oslovovat, navštěvoval jejich zkoušky. A stoupající kvalita České filharmonie za jeho působení se rozkřikla," tvrdí Mareček.

Dříve se renomovaní dirigenti do spolupráce s Českou filharmonií kvůli její problematické pověsti nehrnuli. "Dnes prakticky neexistuje nikdo, kdo by nabídku nepřijal, pokud má čas," říká Mareček a na dotaz, zda by jednorázovou spolupráci s Českou filharmonii neodmítl ani tak žádaný dirigent jako sir Simon Rattle, hned opáčí, že také s Rattlem už orchestr na příští roky dojednal koncert.

Při hledání šéfdirigenta by se zdálo, že dvě řešení se nabízejí okamžitě. Zaprvé: několikátým rokem Česká filharmonie spolupracuje s ruským dirigentem Semjonem Byčkovem, s nímž uvádí a natáčí Čajkovského symfonie pro společnost Decca.

Týden před Bělohlávkovou smrtí se orchestr chystal oznámit, že Byčkov nově zastane pozici hlavního hostujícího dirigenta. "Mělo ale jít jen o symbolický titul," upozorňuje ředitel Mareček a připomíná zásadní překážku. Když Byčkov po třinácti letech končil na pozici šéfdirigenta Symfonického orchestru WDR v německém Kolíně nad Rýnem, rozhodl se, že už další šéfdirigentské posty přijímat nechce.

Změnou titulu tedy Česká filharmonie chtěla jen dát najevo, že ve spolupráci s Byčkovem hodlá dvakrát ročně pokračovat i poté, co nahrávání Čajkovského symfonií skončí.

Byčkov je tedy zřejmě ze hry. Proč by se ale příštím hudebním ředitelem České filharmonie nemohl stát Čech? "Zní to jako fráze, ale adekvátní náhrada za Jiřího Bělohlávka neexistuje. Není podobně zralý dirigent, který by byl Čech, mohl se orchestru zcela obětovat a ještě měl takové mezinárodní renomé, že by České filharmonii otevíral dveře do světa," odpovídá David Mareček.

Talenty podle něj jsou, jen výrazně mladší. Když tuto neděli rozloučení České filharmonie s Jiřím Bělohlávkem dirigoval brzy šestatřicetiletý Jakub Hrůša, pražské Rudolfinum vestoje tleskalo snad čtvrthodinu. Ovace nepřestávaly ani poté, co jeviště opustil poslední hráč, a Hrůša se nakonec sám vracel naposledy se poklonit černobílé fotografii Bělohlávka zavěšené u varhan.

"Rozhodně budeme s Jakubem Hrůšou, který je naším stálým hostujícím dirigentem, i dál intenzivně spolupracovat. A nejen s ním. Česká filharmonie jako národní orchestr potřebuje doma i v zahraničí uvádět české programy pod českou taktovkou," říká David Mareček.

Zřejmě tedy jde o věk. Šestatřicetiletý Hrůša, jedenačtyřicetiletý Tomáš Netopil i stejně starý Marko Ivanović, případně sedmačtyřicetiletý Tomáš Hanus, který se však nyní víc věnuje opeře, by Českou filharmonii mohli vést v jakési budoucí zlaté éře.

"Teď by ale byla škoda kohokoliv z nich jmenovat, když ještě mohou sbírat zkušenosti v cizině. Oproti generaci Jiřího Bělohlávka, která vyrůstala za komunismu, mají možnost poznat svět. Ostatně i Bělohlávek se k České filharmonii vracel z Londýna, kde si ho BBC Symphony Orchestra zamilovala a přisvojila. Dostal tím nadhled a perspektivu, díky nimž uspěl v Praze," argumentuje Mareček.

Lze namítnout, že dříve Českou filharmonii nevedli vždy jen hudebně zralí muži. Rafael Kubelík se stal šéfdirigentem v pouhých osmadvaceti letech, Václavu Talichovi bylo šestatřicet, Karlu Ančerlovi dvaačtyřicet.

Tehdejší situace i umělecký provoz však byly jiné. Dnes lze nástup dirigenta k národnímu orchestru vnímat třeba jako završení kariéry. "Takový post je možné přijmout s perspektivou, že už člověk nebude mířit výš, protože si českého orchestru cení nadevše. Ovšem nastoupit ve čtyřiceti letech s vědomím, že Českou filharmonii povedu dalších třeba čtyřicet let, by bylo zvláštní. Stejně jako by bylo zvláštní pět let vést Českou filharmonii a pak od ní odejít budovat si další kariéru v zahraničí," souhlasí manažer Robert Hanč.

S Davidem Marečkem se shodnou, že Česká filharmonie dnes lépe reaguje na zkušenější dirigenty. "S velkou mírou jistoty cítím, že orchestr chce staršího dirigenta," potvrzuje Mareček.

Teoreticky by se mohlo stát, že Česká filharmonie šéfdirigenta mít nebude. Taková je ostatně už dva roky situace třeba ve Filharmonii Brno.

"Podle nás je orchestr dostatečně silný a semknutý, aby nějaký čas bez šéfdirigenta vydržel. Nehrozí, že by se rozpadal, naopak z hráčů cítíme velkou podporu a energii. Přesto bez šéfdirigenta nemohou zůstat dlouho," říká David Mareček. Připomíná, že s tradiční výjimkou Vídeňské filharmonie mají šéfdirigenty všechny světové orchestry − a jejich střídání vždy oznamují s několikaletým předstihem.

To se v Praze nepodařilo. Přestože vedení České filharmonie o nemoci Jiřího Bělohlávka vědělo od roku 2012, nic nenasvědčovalo, že odejde tak náhle. Průběžné lékařské zprávy vyznívaly pozitivně a také Bělohlávek do posledních dnů nepřestával pracovat. Ještě v lednu prodloužil smlouvu do roku 2022. A pár týdnů před smrtí vyjednával, že si z Prahy přespříští rok odskočí dirigovat operu do San Franciska.

Na podzim se Bělohlávkovým asistentem měl stát mladý český rodák Jiří Rožeň, který by za něj v případě zhoršení zdravotního stavu zaskakoval. "Nějakou formou s Jiřím Rožněm určitě spolupracovat budeme, ale asi jinak. Když není šéfdirigent, těžko může mít asistenta," podotýká David Mareček.

Šéfdirigent je pro orchestr zásadní nejen proto, aby určoval dlouhodobou dramaturgii. Musí také dbát na uměleckou kvalitu. Pokud by například některý z hudebníků přestal stačit na první pozici v nástrojové sekci, jedině šéfdirigent může zhodnotit jeho výkon a rozhodnout, zda hudebník přejde na druhou židli nebo třeba úplně odejde.

Pro orchestr je též nutná autorita. Byť se všech 120 hráčů České filharmonie vždy na všem neshodlo, respektovali Bělohlávkova rozhodnutí. "A někdy orchestr prostě jen potřebuje mít na koho nadávat. Pomyslí si, že chybu udělal šéfdirigent, ale s rozhodnutím se smíří," říká David Mareček.

Robert Hanč přidává další důvody. "Jedině někdo v pozici šéfdirigenta kývne na dvoutýdenní zahraniční turné, bude vést vzdělávací koncerty, podepisovat smlouvy s nahrávací společností. Na to hosté nemají čas," líčí Hanč.

Nejslavnější světové sály také slyší na kombinaci špičkového orchestru, dirigenta i programu. "Dostávají tolik nabídek, že zvažují každý z těch prvků. A naše nabídka musí být co nejkvalitnější," dodává Hanč.

Důležité je to pro Českou filharmonii zvlášť nyní, kdy ji Jiří Bělohlávek po letech strádání vytáhl zpět na vrchol. Prospělo to doma − už před lety se filharmonikům zvýšily platy, nyní s přispěním ministerstva kultury budují takzvanou digitální koncertní síň, kterou mohou vysílat koncerty na internetu či třeba do škol. "Ze strany ministra kultury Daniela Hermana cítíme jednoznačnou podporu," zdůrazňuje David Mareček.

V příští sezoně má orchestr vystoupit na prestižním Salcburském festivalu, už dojednal další termíny ve vídeňském Musikvereinu, newyorské Carnegie Hall či londýnském Southbank Centre. Všechny na základě předchozích vystoupení.

Smlouvy jsou napsané tak, že pořadatelé od nich v reakci na Bělohlávkovo úmrtí nemohou odstoupit. Možná by si to ani netroufli udělat. "Vzhledem k mimořádným okolnostem by pochopili, i kdybychom třeba přijeli s průměrným dirigentem. Už by ale bylo těžší se na taková místa vracet," doplňuje Robert Hanč.

Hledání šéfdirigenta a éra "po Bělohlávkovi" tedy teprve začíná. Ať už Česká filharmonie najde kohokoliv, patrně nebude moci nastoupit hned. A to znamená, že i David Mareček a Robert Hanč jsou nyní s orchestrem svázaní pevněji než dřív. Kdyby teď odešli, těleso ztratí kontinuitu.

"Neslibovali jsme věrnost jenom České filharmonii, ale také Jiřímu Bělohlávkovi. Teď jde o to zachovat, co Bělohlávek vybudoval, a dohlédnout na to, že s novým šéfdirigentem si orchestr porozumí a posune se dál. Naše práce dostala úplně nový rozměr," dodává David Mareček.